Klidná Síla

Tuhle jsem se dozvěděl, že jistá politická strana pojmenovala svým stěžejním heslem vlak. Bravo, zaradoval jsem se, našetřím si pár desítek tisíc a nechám pojmenovat soupravu směřující do nějakého pěkného evropského města mým jménem! Nízké sociální pohnutky můj ušlechtilý záměr vytrvale maří. Nikdo mi členské příspěvky na moje jméno v itineráři neskládá. Škoda.

Ráno jsme naměřili -16 stupňů pod nulou a toto osvěžující parno se právě teď dere do osobního vláčku, který statečně uhání vpřed. Tam kdesi v dálce mám rendez-vous s Klidnou Sílou. Drkotáme zuby zimou a strachem, zda mohutný průvodčí proleze dveřmi do oddělení. Průvodčí sice neví, jak zapnout topení, ale za to ví, že Klidná síla na nás v kýženém městečku nepočká. Fuchtle jedna, první rande a ona minutu neposečká? Ne, strana má zájem aby Síla dojela do Prahy včas. Strana nerada, aby jí lidi z Jeseníku pomlouvali, že jsou v Plzni o dvě minuty později. A strana solí. A dráhy potřebují sůl jako sůl. Strana také ráda sůl, ale takhle pár Jeseničanů kdyby bylo…

Potraviny v mrazničce mají rády -8 stupňů. Jsou po rozmrazení čerstvé a chutné. Trutnovák, jedoucí v neděli k večeru do Prahy, stojí s kufrem v Chlumci nad Cidlinou a závistivě mává červeným světlům. Vystoupil z osobního couráčku - mrázáčku, co svůj závod s časem udýchal na skvělých pět minut zpoždění. Trutnovák je čerstvý a chutný. Pár hodin na mraze mu už nezaškodí. Sakra, pět minut…snad příště.

Tak šťastnou cestu Klidná Sílo!. Cestujícím v Praze na Hlaváku padají údivem z hlavy čepice. Ten vlak dojel včas! Jó, když je dost soli i vlaky jedou přesně. Cestující na ztracené vartě v Chlumci čepici nesundá. Zas tak čerstvý být nemusí. Žádný strach člověče! Pilně střádám a kasička je už do půlky plná padesátníků. Až budu mít svůj vlak, já počkám…