Mobil alias droga

Nedávno Semiramis publikovala na těchto stránkách fejeton o tom, jak je na mobilu závislá. Naprosto tě chápu!
Ještě před pár měsíci se okolo mého mobilu točil celý svět. Opatrovala jsem ho jako oko v hlavě, když mi přišla zpráva, byla jsem radostí bez sebe! Ochotně jsem každému odepisovala na smsky, volala svým kamarádům, a dokonce ani růžové složenky s astronomickým číslem na konci měsíce mě nepřesvědčily, že bych svého stříbrného SonyEricssonka měla trochu šetřit.
Svůj telefon jsem brala úplně všude: na záchod, když jsem šla se smetím, při cvičení aerobiku jsem každou pauzu k osvěžení vodou využila, abych se podívala, zda mi mezitím někdo náhodou nevolal, a dokonce jsem ho držela v ruce, když jsem se pouze na chvíli přemístila z jedné místnosti do druhé, ačkoliv jsem měla v plánu se do 1 minuty zase vrátit.
Jakmile se stalo, že jsem si mobil náhodou zapomněla doma, byla jsem jako bez ruky a neustále myslela na to, jestli se mi náhodou někdo nesnaží dovolat... Ani si nedokážete představit, jak jsem bez Silvra (tak jsem svůj telefon oslovovala) byla nervózní!

Jednoho dne se Silver porouchal. Musela jsem ho zanést do servisu, kde mi sdělili, že si ho budou muset pár dní u sebe nechat...:-(
Prvních čtrnáct dní jsem si připadala jako nešťastná máma, jejíž dítě právě leží v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče.
Uplynul další týden. Začala jsem si pomalu zvykat, i když pořád jsem měla tendenci sahat do kapsy u riflí, kde měl Silver své stálé místo.
Za další týden - ve středu, se stal zázrak! Vůbec jsem si na svůj mobil nevzpomněla!
A tak šel den za dnem, a já se postupně přestávala víc a víc trápit.
Po měsíci mi opraváři napsali mail, že Silver je nadobro v háji...:-(
A víte, že mi to ani nevadilo? Zbavila jsem se závislosti na technologické droze - mobilu.

Teď už sice nový telefon mám, ale skoro ho nepoužívám. Ani si nedokážete představit, jaká je to výhoda! Už neplatím tak vysoké účty! Jupííí!!!