Mami, jak vypadá anděl?

Nevím, co ji to popadlo, nejsou Vánoce, ani Mikuláš, nic o andělích jsme v poslední době nečetly ani neviděly...
Snažím se podobné dotazy zodpovídat poctivě. Nechci jí hustit do hlavy nesmysly, aby pak někde tvrdila:"Ale to mi řekla moje maminka, tak to musí být pravda." Já pak budu mít z ostudy kabát, že?
Vzala jsem si čas na rozmyšlenou a rozhodla se na to jít vědecky. A to podle vzoru jedné mé kamarádky, která na dotaz svého mladšího bratra, co že to je grupáč, odpověděla: "Vygůgli si to, ale hlavně na nic neklikej."
Usedám tedy k PC, schválně co na to pan Google nebo paní Wiki řeknou.
Takže tu máme:
1)sošky barokních andělíčků - ti mě děsili už od dětství, buclaté dětičky s malými, anatomicky i ergonomicky nesprávnými křidýlky a prstem v puse, nebo je to v nose? To jí ukazovat jako modelového anděla nebudu, ne a ne a stokrát ne.

2)gothic malůvky vnadných holčin v průsvitných hábitech s kapucou nebo bez či s mečem nebo bez. No nevím, nevím, na to je asi malá, s tím počkám až doroste do fantasy období.

3)aaaaaha "Aukro" sexy kostým "ďábelský andílek". Další štíhlé krásky v miniaturním oblečku s křídly a chundelatou svatozáří na drátěné čelence. Hmmmmm, to se bude jednou hodit (ukládám do oblíbených pod záložku - Výročí svatby) a chvatně zavírám stránku.

4)stanice metra na trase B - nee, škrtám.

5)Modrý anděl - taxislužba pro opilce, to se taky šikne (ukládám do oblíbených pod záložku - Výročí svatby)

Nic se mi ale nezdá, jako ideální, nebo aspoň akceptovatelné ztvárnění anděla.
Musím na to jít po svém. Podle mě, je anděl paní Jahodová, prodává u nás v obuvi, nosí nám knedlíky - jahodové, jak jinak. Je mistryní v umění naslouchání a přísahám, že kolem očních duhovek má takovou třpytivě zlatou auru.

Vrní mi na telefonu došlá smska od mé dobré, toho času rozvádějící se kamarádky. V současné depresi jí dělám takový neustálý support na telefonu.
Zpráva je krátká a milá:
"Děkuju za podporu zlato, jsi můj anděl."

Tolik je kolem andělů, jsem na rozpacích, jak to tomu dítěti objasním. Vyspím se na to a nějak jí to zítra zkusím vysvětlit.
Jdu do ložnice a po zvyku kontroluju, jestli je dcerka přikrytá. Ve světlech z ulice vypadá její tvářička prostě.... (a že to čekáte) andělsky.
"Já už vím, jak vypadá anděl, Aduško. Vypadá... vypadá, no asi jako ty, jen musí mít ta křidýlka."
A že je to klišé? To je... tak ať.