Kafe a cígo

Jsem na procházce v centru města, koukám kolem sebe a pozoruju lidi. Pozoruju jak se tváří, jak chodí, jestli spěchají nebo jakou mají náladu. Projdu kolem kavárny a zaujme mě. Tak do ní vstoupím. Sednu si a zavřu oči. Uvažuji nad sebou. Jak se tvářím, jak sedím, jestli mám čas nebo jakou mám náladu. V tom mě přeruší servírka a já si objednávám kávu. Vytáhnu si cigáro a dál přemýšlím, ovšem ne o sobě, ale o té slečně, která sedí na rohu opodál. Přemýšlím jak se tváří, jak sedí, jaký má den a jakou má náladu. Zjistil jsem, že je nejspíš na tom podobně jako já. Líbí se mi ta slečna. Ale zrovna mi dohořelo to cígo a kafe je téměř dopité. Slečna si mě všimne a pošle mi úsměv. Já ji úsměv oplatím, zaplatím a odcházím pozorovat všední život dál.