Mám hezčí talíř..HEČ!

Mám hezčí talíř..HEČ!

Anotace: Mimo jiné drobně upravená slohová práce... Chci se jen zeptat: Jaký je životní úděl elektroniky? Točit, ohřívat, hrát, svítit, studit?

Upozornění: Čtenáři, pokud se dnes v mém textu poznáte a ztotožníte se s jakýmkoliv jevem, nelekejte se. Je to jen vývojová etapa v životě každého jedince – „čas mikrovlnkový“.
Dlouho jsem dumal nad tématem dnešního fejetonu. Původně jsem se s vámi chtěl podělit o můj názor na možný obsah knihy, kterou jsem sice neměl možnost prolistovat, ale její název „Krematorium SLAVÍ 80 let“ ve mně evokoval pouze morbidní fotografie prachu. Včerejší zážitek však naplnil moji myšlenkovou kapacitu.
Když manželka Dr. Percyho Spencera na Vánoce roku 1946 pekla cukroví, netušila, že tím pomohla milionům lidí na téhle planetě. Možná si myslíte, že se snažila nakrmit hladovějící Afriku, ale to jste úplně vedle. Percy, její manžel, si v kapse svého kabátu zapomněl vanilkový rohlíček, a jelikož byl vědcem a vyvíjel radary, a také nutno podotknout, že naštěstí rohlíček nerozmačkal, mikrovlnným zářením cukroví zahřál. Omylem! Ale chytrá hlava – přinesl kukuřici a na světě byl první popcorn.
Proč vám to píšu. Naše mikrovlnka se zamilovala. Do mixéru! Usuzuji z toho, že po šesti minutách točení a blikání světelným očkem na čočkovou polévku, byl pokrm NAPROSTO STUDENÝ. Řekl jsem bílé krásce, že na mixér by zapůsobilo pouze točení mnohonásobně vyšší. Nechala se ukecat a následně už jídlo ohřála za obvyklou minutku a půl. Asi byla zklamána nemožností své lásky.
Trochu mi to připomíná situaci ze silvestrovské noci. Mé spolužačky vložily do mikrovlnné trouby popcorn a myslely, jak se krásně nabaští. A ejhle. Tahle mikrovlnka už přišla o všechny své zaláskované iluze, a tak talířem nehnula ani o píď. Výsledek? No, popcorn to rozhodně nebyl...
Ptám se: Co se zamilovanou kuchyňskou technikou? Jsou to stroje, ale nemají nárok na trochu lásky? Postavme mikrovlnky vedle mixérů, umožněme jim vzájemnou komunikaci, vždyť není nic horšího než být starou mikrovlnnou troubou, které nikdo nedá ani trochy citu. Slibte mi, čtenáři, něco. Až přijdete večer po práci domů, usmějte se na svoji rychlovarnou konvici, pohlaďte ledničku... Naše technika si to zaslouží i přes to, že člověk je v roli boha – jejich stvořitele, i ony mají nárok na trochu vstřícnosti, i když vám třeba neslouží.
Každý má svoje osobní problémy, všichni potřebujeme toleranci a porozumění. I Percyho manželka musela kvůli tomu nešikovi vyprat tu zaprasenou bundu.
Autor Brouzdal, 17.01.2007
Přečteno 455x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Tak tímhle si myslel tu dravost a ostrovtip? To asi ne???

05.04.2007 12:35:00 | beni

líbí

Díky za komentík, původně (na začátku hodiny) jsem chtěl psát o tom, jak se nám technika vzpouzí v rukou (nebo spíš zůstává v rukou, i když by ty dvířka měly bejt druhou stranou spojený k mikrovlnce), ale když mě pak při psaní napadl ten vtip s mixérem, musel jsem to prostě rozvíst... Pánvičku používám v případě, že potřebuju přidat do jídla tuk. Směšovací rovnice pak vypadá zhruba takto: Jeden krajíček chleba k připravení topinky vložíme do rozpuštěné kostky sádla. (Druhej den je na tom moje zažívání...špatně.)
Ještě chci přepsat jeden školní fejeton, kterej si myslím, že stojí za to. Ten o stromu, četl jsem ho asi jen v naší půlce. I když ten je z vážnější jamky.

19.01.2007 23:15:00 | Brouzdal

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel