zubař, nebo hřebíček?

Dnes mě asi po pěti letech rozbolely zuby. Nepatřím však k těm nadšencům, kteří každý půlrok chvátají na preventivní prohlídku a tak, když jsem se chtěla objednat ke své paní doktorce mi bylo řečeno, že když nechodím pravidelně, tak nemusím chodit vůbec. Trochu mě to naštvalo, ale jak jistě víte, každý trošku rozumný člověk by si nikdy nedovolil hádat se, nebo dokonce něco vyčíst svému zubaři, protože jak je možno správně předpokládat, jeho pomsta by mohla být dosti bolestivá.
Řekla jsem si, že když mě nechce moje paní doktorka, tak se přihlásím k jinému zubaři, který mě jistě rád vezme, to nebude žádný problém, protože v mé puse určitě najde hodně těch bodíků pro pojišťovnu, ale ouha ,on mě nikdo nechce a zuby tak bolí.
Po hodinách bolesti, telefonování, přemlouvání zubních lékařů aby mě ošetřily se našel alespoň jeden, který byl ochoten si mě objednat, ale chyba, až tak za tři měsíce. No ,to mi teda moc nepomůže. Bolest je však čím dál tím víc silnější, prášky moc nezabírají a pohotovost je až v Praze. To by mě teda zajímalo, jak se tam dostanu, když jsem ještě ke všemu takový břídil, že nemám ani auto. No jak se říká, teď babo raď! Shodou okolností mi jedna poradila, že si do bolavého zubu mám strčit rozdrcený hřebíček. Tak jsem to zkusila, je to hnus, ale z největší bolest je pryč. Hurá bolest je fuč i bez zubaře, takže si koupím hřebíček a v lékárně pár balení nějakých opravdu dobrých prášků na zuby a honbu za zubařem nechám asi na jindy!