Smrt každý den?

Jestliže je pravda, že jedna láska je jeden život, pak jsem zemřela snad stokrát. Můžeme začít od banálního výprodeje bot, kde nemají právě číslo, které vyžaduji, což s mou lodní velikostí nohy není nic neobvyklého. Pokračujme přes toho kluka, který se na mě usmál ve výtahu, až po toho, který mi podržel vstupní dveře. To jsou malá zpestření dne, kterým ani nevěnujeme pozornost. Co když se ale jednou objeví někdo, kdo zabije pouhým pohledem? Naše křehké duše nedokážou umírat stále, přesto jsou na této formě tortury jistým způsobem závislé. Všichni se bojíme umírání a smrti, přitom si neuvědomujeme, že s tím máme již bohaté zkušenosti. Není v tom mnoho rozdílů. Každý z nás byl, anebo bude, strůjcem alespoň malinkaté vraždy.
Toho pocitu, kdy vás něco zasáhne, a nebudete se moci nadechnout. Noci se stanou jedinou noční můrou o tom, co by mohlo být, a rána se stanou koupelí ve vašem vlastním potu. To sladké nevědomí, jestli je to pravda, anebo snový výplod vašeho mozku. Znáte to? Blahopřeji, právě jste zemřeli.