povídečka o vánočním dni

Vánoční koleda zní mi ještě v uších,¨¨chci se jí zbavit¨

buď si zvyknu a nebo si nechám projít hlavou pořádnej nářez.

Některý dárky ještě leží pod stromem nechci je rozbalit

hnusí se mi úsměvy rodinných příslušníků- "pěkně papej pěkně jez"

Jo asi takhle to nějak bylo v mém pubertálním věku .

Dnes už mám dospívající dceru a když ona nám kurví vánoce. " hmm, to je všechno, můžu jít teda vedle do svýho pokoje?" Chce se mi říct- "roztrhnul bych tě vejpůl spratku rozmazlenej"  Ale můžu já vůbec něco říkat, já nihilistickej cinickej šmejd, co vánoce nesnáší do dnes. Samozřejmně, že můžu řvát, ale rozvířím jen nesmyslný dusno, mávnutím ruky si trochu pomůžu k uklidnění. A předstírám jakou mám radost z parfému, ponožek, knih a dalších kravin které vlastně nepotřebuji. Jsou to jen posraný dárky, který se snaží zaplňovat díry v našich duších a v našich skříních. Možná jsou vánoce trest za to jak jsme celý rok na sebe srali. A alespoň jedenkrát za rok si na sebe uděláme trochu času. Myslím, že tím už nic nedoženeme. Že jeden posranej den na to nestačí, proto bych ten svátek, čpějící kapitalismem, poslal zpátky do pekel - tam kde začal.