Punk!

Jaké krásné slovo je to. A pokud ho vyslovíte foneticky [punk], získá ještě větší nádech vznešenosti. S otázkou „Co je to ten správný punk?“ jsem se (spolu s dalším redaktorem Ústavních listů) vydal na nefalšovaný punkový večírek, těžko ho nazývat koncertem, při příležitosti oslavy 10 let pardubické skupiny Volant. A nutno podotknout, že jako desetiletí mi občas připadali. Hned po příchodu mi bylo jasné, že do té společnosti nezapadáme. Oblečeni v modrých džínách, tričkách a svetrech jsme absolutně nenaplňovali představu přívrženců punkové kultury. Vždyť jsme ani v nejmenším nerespektovali Výbavu správného punkera! Tu můžeme zformulovat takto:

1) Kalhoty s množstvím záplat – je vůbec možné je na tolika místech roztrhat?
2) Pevné pestrobarevné boty – nejlépe každá jiného druhu a barvy.
3) Černá mikina – je vůbec nějaký punker, který nemá mikinu s Nirvanou?!
4) Železné doplňky – množství různých řetízků a otvíráků od plechovek.
5) Tetování – alespoň na 90 % povrchu těla.
6) Zelené vlasy – zde se punker řídí heslem „modrá je dobrá, ale zelená je lepší.“

Po poslechu několika písní různých předkapel jsme pochopili, proč se na těchto akcích vypije tolik alkoholu. Ono by se to bez něj nedalo poslouchat...
Ke stolu, kde jsme se posadili, si potom přisedl Roman. Nejdříve jsem na něj koukal trochu s nedůvěrou. Ono když před vámi sedí někdo, komu se červenají ruce a loupe se z nich kůže, a dělá zásadně dvě věci – balí trávu anebo ji kouří (nemá to nic společného s trávovými bonbóny pro koně), tak se jinak cítit nemůžete.
A on říkal: „Punk v podstatě vznikl jako parodie na rock.“ Ale tihle se snažili zparodovat punk samotný. Volant se samozřejmě svým vystoupením z této řady vymaňoval. Občasným kvílením frontmana Milicha „Točte se, pankáčové!“ jakoby přiznávali humornost svého výstupu. Ale podotkněme, že muzika na „točení“ je to ta nejlepší! Ale divím se, že ještě nepogují s noži v rukou, aby to dostalo ten správný říz. My jsme se tedy pogu s těmito tvrďáky vyhnuli.
Pokud bych měl zformulovat heslo punku, znělo by zhruba takto:

NEŘEŠ A PIJ!

Jistá skupina mých vesnických kamarádů se rozhodla experimentálně ověřit toto pravidlo, a to při příležitosti velikonočního pondělí. Závěry zněly takto: „My sme fakt nic neřešili, bohužel naše žaludky měly den otevřenejch dveří...“ Ne každý má trávicí soustavu vyvinutou k punkovému způsobu života.
Ale i opravdoví punkáči mají se svým trávením problémy. Když jsme po Volantím točení vyšli ven, málem si nejmenovaný spoluredaktor zašpinil boty, a vzhledem k tomu, že domů jsme jeli autem s mými rodiči, čištění podlážky by se nejspíše stalo pracovní náplní mého nedělního rána. Oni punkáči by si při ranní poetické náladě mohli zarecitovat krátkou báseň, jejímž autorem není nikdo jiný než onen redaktor:

Výsledek naší pitky - …blitky, …blitky, …blitky.

Jedna věc je jistá: Punk je jinde.

Článek nenabádá k alkoholismu ani k diskriminaci tučňáků.