Šťastné a veselé!

Šťastné a veselé!
Někdo se na ně těší víc, někdo míň.
Vánoce s sebou přinášejí spoustu stresu pro ty, kteří nesnáší lidi – tlačenicím ve frontách se prostě nevyhnete. A to počínaje zástupem u hračkárny s nejnovějším modelem My little pony, přes řadu čekající v přeplněné Bille kvůli dvěma pytlíkům mouky, až po fronty na toaletách, které jsou z nějakého důvodu v tomto období ještě delší, než jindy. Že by to bylo chladným počasím a počínajícími záněty močáků?
Potom jsou tu lidé, kteří naivně čekají, až máslo zlevní a potom na poslední chvíli využívají zásoby z mrazáku a tráví tři předvánoční noci doháněním toho, s čím jiní začali v listopadu. Některé ženy si dokonce v rámci svých pomalejších mozečků myslí, že nakupovat 24. prosince na benzínce bude bezproblémové. Nikde ani živáček, žádná fronta a „taková ta šťáva“ do ostřikovače je přece pro taťku ideální dárek.
Problém je v tom, že podobně uvažují i muži, které svým drahým polovičkám koupí značkové benzínkové kafe nebo jim alespoň dobijí před Vánocemi kredit, aby si teda mohly popovídat s kamarádkou o tom, jak děsný dárek jejich muž vybral. Nejhorší jsou ti, kteří koupí nemrznoucí směs do ostřikovače v domnění, že udělají radost jak ženě, tak sobě. A potom se pod stromečkem stydí (radují) že dostali stejný dárek, jako darovali.
Dalším stresovým faktorem je zdobení domu a nakupování vánočních světýlek. Doktoři jsou neustále ve střehu především oddělení rentgenu, kam každou chvíli dorazí nějaká zlomená ruka nebo noha.
„Víte, on můj muž..,“
„Nechte mě hádat, spadl ze střechy při rozvěšování vánočních světýlek? Paní Vomáčková, to je dnes už osmý stejný příběh.“
A to nemluvím o těch, co dorazí k lékaři uškvaření tak, že připomínající oblíbené vánoční jídlo spojující kroupy s houbami. „Sestro, další Kuba,“ křičí pak doktor, když se celý černý Novák brání, že se jmenuje Pavel, a že na těch světýlkách mělo být přeci napsáno, že jsou na baterky. Jinak by se je taky nesnažil strkat do zásuvky že jo.
Nemám nic proti tomu, nechat světýlka na stromečku na zahradě přes rok. Vždyť si jich beztak nikdo nevšimne, budou-li zhasnutá. Náš soused ovšem musí mít vždy něco navíc a loni si pořídil žárovky na solární nabíjení. Celé léto mu tedy v noci hrál stromeček všemi barvami, protože se přes den dostatečně nabil slunečním svitem. Dovedete si představit, jakou práci nám tedy dalo letos ozdobit dům tak, abychom jeho celoroční diskotéku překonali.
Přesto to byl asi jediný stres, který se mě osobně letos týkal. A to myslím osobně – poměrně z dálky, protože jsem byla jen svědkem několika hádek o tom, zda se do květináče hodí víc žlutá nebo bílá světýlka. A věřte mi, že ty žárovky vypadaly oboje úplně stejně.
Asi zkrátka patřím k těm, kteří se na Vánoce naopak těší. Že nebude sníh, s tím už počítám, hrozí tedy jen příjemné překvapení, když náhodou 24. napadne. Že zlaté prasátko budu leda já, až zpod stromečku při rozdávání dárků zvednu hlavu plnou třpytek, to je také jasné. A když ne zlaté, tak přežrané cukrovím rozhodně.
Vánoce pro mě znamenají týden s mou největší láskou A jídlem v posteli. (To velké A pro případ, že by spojku snad někdo přehlédl.)
Takže jen já, má dívka, cukroví, čaj s medem a vánoční i nevánoční filmy.
My, co nakupujeme dárky přes internet a vyhýbáme se tak stresu ze styku s lidmi, my, co léčíme zánět močáku brusinkami doma a ne v obchoďáku, my, co si Kubu dáme až k večeři, my, co si na Googlu vyhledáváme, jak se vůbec směs do ostřikovačů odborně jmenuje…
My máme Vánoce rádi a těšíme se na ně.