Vraždy a školy

Laskavý čtenáři si dovolím zavzpomínat na jeden pozapomenutý kriminální případ, jinak smutný, který byl však ve vedlejší linii prosvícen i nevídanou láskou ke vzdělání resp. odpovědností za studijní (ne)úspěchy. 

Mezi jednoho z nejbrutálnějších vrahů české a československé historie patřil Ladislav Hojer. Jmenovaný koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let brutálně zavraždil na území tehdejšího normalizačního socialistického státu ve zkratce nazývaného jako ČSSR celkem pětici žen. A další brutálně znásilnil. Takže není pravdivá, mj. romantická představa mnohých dnešní lidí, kteří si myslí, že za minulého režimu nebyla násilná kriminalita.

Avšak zpátky k vrahu Hojerovi. V pořadí jeho čtvrtou obětí byla osmnáctiletá dívka od nás z Brna. Velice smutné, nicméně vyšetřování přineslo jeden i na tu dobu kuriózní aspekt.

Mezi první podezřelé (falešná stopa) patřila početná řecká komunita, se kterou se zavražděná slečna údajně mnohdy stýkala. Nicméně zvrat nastal, když se k citované vraždě v dopise na rozloučenou přiznal student z Jordánska. Učinil tak ještě před tím, než se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Potom překvapeným kriminalistům uvedl, že se k vraždě doznal, aby odvrátil pozornost od svých studijních neúspěchů!

Nepovedený jordánský student a následně neúspěšný sebevrah tehdejším československým policistům tvrdil, že by studijními neúspěchy pošpinil pověst rodiny více než vraždou. Neuvěřitelné! V nadsázce řečeno, za takovou odpovědnost za studijní výsledky by se nemusel stydět ani J. A. Komenský.