Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, avšak odkud jsou kočky?

Občas stává se, že černá je bílá. Kyselý bonbón je sladký. Říční koryta pouští. Že na okně nesedí kočka, venku neštěká pes. Na parapetu se nezabydlí hrníček a v něm čerstvě uříznutý libeček. Podokenní nezdobí lososové muškáty, ani tu do výšin nešvihá pažitka. Z okrouhlíku neprovoňuje místnost bazalka. Na parapetu totiž leží pes.
Funí s růžolícím jazykem rozevlátým jak zástěra babky u plotny. Akorát ti vyšívání andělíčci a ptáčci chybí Podobně jako čtyřlístky, zvonky, sedmikrásky, vařečky, šťouchačky, naběračky, lžíce a lžičky, kastrůlky či kameninová forma na bábovku.
Není to žádný Maxipes, doga, bernardýn, ti by se tam sotva pohodlně rozplácli. Na parapetu se vyvaluje hafík, co z neznámého popudu vyměnil gauč a polštáře za plac na podokenní s pohozeným froťákem.
Po očku jsem chundelaté zvíře sledoval. Vypadalo spokojeně - možná se mu zdálo o těch nejlahodnějších granulích.
Nerušil jsem. Byl jsem coby myška. Choulil jsem se pod houní na volném gauči a měl nablblý obličej. Jako moderátor i zpráv na obrazovce v televizi s vypnutým zvukem. Proč taky zapínat repráky, když komentáře jsou jako grošovaní koníčci nebo autíčka na kolotoči. Točí se, točí a vytáčí nás pořád dokola.
Takže jsem si medil. Ovšem, ne moc dlouho. Jakmile jsem přivřel oči, přepadlo mě komando svědomí. Nespi! Žužlej myšlenky. Prober si třeba otázku, odkud že vlastně psi jsou.
Nedobrovolně jsem se podrobil nátlaku. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, vybavil jsem si hnedka. Ale hafani jako kredenc nebo jenom takoví ti pejskové do kapsy? Jasňačka: jsou z Jupiteru. I dávají to najevo - nosí obojek, co jim připomíná prstenec u téhle planety.
Pod oknem se o slovo přihlásila kočka. Vyštěkla jak správcová na pana Medunu, co si na pavlači uložil dva půltunové kostelní zvony.
Lokl jsem si vystydlého kafe a promnul šedivějící skráně, co ladily s popelavou pletí v tváři a baťůžky pod očima, co nosívám od samého rána.
Odkudže se vzaly všechny ty kočky kočičí? Ženy jsou z Venuše, muži z Marsu. Psi z Jupitera. Ale mňoukající minišelmy, kde se vzaly, když se tu vzaly?
Musí být zdejší. Pozemšťanky, proto ta nevraživost a prskání na planetární čtyřnohé cizozemšťany. Nejspíše pochází z Atlantidy, jelikož každý kočičák, kočka a koťata se umí parádně schoulit do šišatého klubka. Do hromádky nadýchané jako kynuté těsto na babiččiny makové buchty. A mně tahle ragbyová klubíčka tolik připomínají rodnou hroudu.
Nadto, Atlantida taktéž mívala osídlení do šišatých kruhů. A co Stonehenge? Cožpak je do čtverce?