Na Hrad!

Pomalu přicházím k volební urně a v pravé ruce pevně držím lístek, na kterém je obsaženo jméno kandidáta na funkci prezidenta. Tento úkol beru velice vážně – je i na mě, kdo bude příští hlavou státu. Na prezidentském křesle se vystřídalo již nemálo zástupců České či Československé republiky. Otázkou zůstává, kolik z nich si opravdu zaslouží naše uznáni.

                Jak má vypadat člověk, který má reprezentovat naší zemi? - tato otázka mi probíhá hlavou při cestě ke krabici, která polyká hlasy. V prvé řadě by mu mělo vlastenectví v žilách proudit a odvaha nebýt cizí. K čemu je prezident, kterému malý státeček v srdci Evropy nepřirostl k srdci? Nemáme přece ve státním znaku lva jen tak, pro nic za nic. Slušné chování je bezesporu nezbytností. Postupně přestávám věřit své volbě.

                 Krok zpomaluji a přemýšlí, zda přece jenom nedám svůj hlas druhému kandidátovi. Co dále by měla hlava státu splňovat? Přistupovat přátelsky k lidem a arogance by mu měla být vzdálená. Jedná se o reprezentativní funkci, měl by tedy umět vystupovat a zastupovat náš lid vybraným chováním. Nyní již vážně nevím, co bude nejlepší.

                No nic, říkám si, když vhazuji lístek do urny, uvidíme, jak bude budoucí prezident vládnout a potom budu hodnotit. A kdyby náhodou nebyl takový, jaký by měl být, stále můžu s kamarády kritizovat jeho vládu a tvrdit, že já jsem jej nevolil. A s klidným svědomím pouštím volební lístek mezi ostatní hlasy