Rozkladný účinek liberální demokracie

Od dob, kdy společenské elity začaly využívat ideologii k ovládnutí lidské mysli, vybírají si za služebníky přímé moci lidi nejnižšího charakteru, morální spodinu, jedince odhodlané zaprodat vlastní čest a svědomí nadřazenému společenskému postavení, které jim zajišťuje blahobyt na úkor podrobené většiny.

Starověk ještě neznal ideologii. Myšlení filosofů objevilo sílu rozumu, jímž se lidstvo probudilo z kolébky mýtu. Starověcí myslitelé ještě nevěděli nic o „subjektu“ schopném myšlenkově přetvořit objektivní realitu k obrazu svému. Uznávali pouze jsoucí universum a rozumové zkoumání jeho zákonů. Jejich názor ještě osvětloval přírodní harmonii a začlenění člověka do jejího celku. Přirozeně tak objevovali zákony organické společnosti, v níž celek představovaný lidským společenstvím, původně rodového typu, později sdružený v obci, je nadřazen lidskému jedinci.

Co je dobré pro obec, je dobré i pro občana, a platí to i naopak. Smysl morálního přesvědčení nabádal jedince konat dobro ve prospěch obce. Člověk, který tak nečinil, byl pro starověk bezcenný. Logicky tak byly uznány společenské jevy a lidské sklony, jež poškozují organický řád v obci, jako špatné a nežádoucí. Patřily k nim především neuměřenost v bohatství a bezmezná touha po moci. Proto ústava a zákony spravedlivé obce mají ve svém řádu vtěleny zákony bránící překročení přijatelné míry ve věcech vlastnictví a omezování svobody druhých.

Od věrouky k parazitickému systému

Počátky ideologické éry mají neomezenou moc obsaženu v samém účelu nových systémů věrouk. Například buddhismus byl stvořen v Indii za účelem odvedení mysli nižších vrstev společnosti od jejich poníženého údělu v rámci tamního bráhmanského kastovního systému. Pokročilejší ideologií zasahující nejen do mysli věřících, ale vytyčující před ně vyšší a přikazující autoritu Boha, je judaismus a z něho vycházející křesťanství. Právě křesťanství uchopené římskokatolickou církví představuje první vpravdě sofistikovaný nástroj ovládání mas.

Katolická a později i pravoslavná církev v Byzancii dovedla k dokonalosti davově elitářský systém sociální nerovnosti. Nastolila feudalismus a mocenský absolutismus posvěcený samotným Bohem. Pro záměry christianizace celého známého světa cíleně vyhledávala mezi pohany bezcharakterní jedince, jimž za zradu vlastního rodového společenství a jeho násilné pokoření udělila bohatství a neomezenou moc. Bohužel vždy a kdekoliv se takových zlosynů ochotných zaprodat vlastního otce a bratra za vizi nezaslouženého blahobytu našlo dost a dost. Tak se postupně upevnil davově elitářský a parazitický společenský řád, v němž žijeme dodnes.

Moc oligarchů v moderních státech novověku a v super státech současnosti je rovněž podepřena lidmi bez morálních zábran a bez svědomí. Jde o politické loutky usazené v parlamentech těchto států a parazitické darmojedy u koryt přidělovaných plutokratickou mocí. Jestliže konstituční monarchie zaváděly ještě alespoň z části přirozený politický řád s podílem vážených společenských stavů na moci, přechod na parlamentní systém, v němž veškerou zákonodárnou moc drží zástupci politických stran, již nemá s organickým a spravedlivým řízením společnosti nic společného.

Ideologie moderní doby

Politické strany mají ryze ideologický základ. Každá současná politická strana se hlásí k nějaké již dříve existující ideologii, která byla vytvořena za účelem ovládnutí lidské mysli. Indoktrinace touto ideologií potom brání lidem kriticky hodnotit a soudit vlastní kulturní prostor, v němž jsou zasazeni.

Žádná ze známých ideologií moderní doby nemá potenciál nastolit přirozený a spravedlivý společenský řád. Většina z nich odráží různé formy ideologické nadstavby nad základními ideami liberalismu. Patří sem především idea svobody jedince nezávislá na společnosti jako celku. Zde již jasně vystupuje subjektivistické falsum, jímž se liberální ideologie staví proti přirozeným společenským zákonům a řádům. Patří sem rovněž idea rovnoprávnosti, racionálního egoismu, sociálního darwinismu, universalistického humanismu a další.

Vše vede k fundamentálnímu rozvratu jakékoliv formy organického společenství, včetně jeho poslední instance v podobě tradiční rodiny. Tím se otevírá neomezený prostor pro falešné teze, lživá tvrzení a arbitrární soudy o tom, co je pro příslušníka moderního státu dobré a co nikoliv.

Kdo se řídí svědomím, nevstoupí do politické strany

Ve výsledku již není ani rozpoznatelné, nakolik zkažená, morálně podřadná, korumpovatelná a nelidská je vláda všech liberálních politických stran. Nutno ovšem říci, že strany, které by měly tvořit protiváhu liberálního politického spektra, jsou liberalismem nasáklé víc, než by se mohlo zdát. Týká se to prakticky všech stran, které mají ve svém názvu nebo programu demokracii. Obsah i smysl demokratického společenského řádu je totiž vždy a bez výjimky chápán v jeho liberálním významu. Mysl dnešních lidí to ani nedokáže chápat jinak. Přirozený demokratický výběr vážených a přirozených autorit zdola nahoru skončil po té, co liberalismus vyložil aristokratickou vládu morálně vyspělých zástupců vážených společenských stavů jako autoritářskou či autokratickou diktaturu.

V této chvíli jistě stojí za to zdůraznit, že ústavní pořádek západních států ze zákona ani nepřipouští takové strany, v jejichž stanovách by nebyl zakotven liberálně demokratický princip vnitřního vedení strany. Do členské základny povolených stran je proto velice snadné propašovat zaprodance vládnoucího režimu, případně ji totálně vnitřně rozvrátit, pokud by se vymezila proti stávajícímu liberálně demokratickému řádu, neřku-li proti liberálnímu trhu a všem nepravostem, které z něho plynou.

Libertariáni a jiní fanatici

Dlužno doplnit, že každá ideologicky podložená moc má své zastánce v podobě zástupu fanatických věřících. A je lhostejné, zda fanaticky věří v Boha, ve spásného proroka nebo v nějaký vyšší princip typu neviditelné ruky trhu, spontánního řádu a podobně. Křesťanská moc se opírala o fanatické katolíky, evangelíky či protestanty. Liberální šílenství má své odhodlané a zaslepené zastánce v libertariánech. Ti jdou ve své hlouposti tak daleko, že věří v ideální společnost, která by se dokázala zbavit jakékoliv moci, včetně moci založené na vědění a poznání objektivní pravdy. Jejich teze o ideálním volném trhu řízeném pouze zákony nabídky a poptávky (neviditelná ruka trhu) jsou podloženy falešně znějícími sofismaty a postrádají smysl pro lidskou přirozenost.

Jestli něco opravdu hýbe trhem, tak jsou to emoce, sentiment, špatné sklony, klientelistická a elitářská uskupení, kupecká morálka a především boj o maximalizaci tržního podílu a kumulaci kapitálu, o finanční převahu a hmotnou zajištěnost na úkor spravedlivé směny hodnot. Vše ostatní řídí tvrdým diktátem moci peněz finanční oligarchie, která na celý kapitalistický svět uvalila břemeno dluhu a mega lichvy, jimiž udržuje záměrný nedostatek, nejistotu a strach mezi lidmi.

Tento stres z existenční nejistoty, jež zabíjejí pozitivní myšlení, tvůrčí energii a vedou k ochotě otročit za nuzný plat, libertariáni vynášejí jako účelný tlak motivující lidskou snahu a pracovitost. Jaká blamáž! Zjevně nechápou ani rozdíl mezi negativní a pozitivní motivací, natož pak podmínky, z nichž vyrůstá tvůrčí duch a obětavost ve prospěch celku. Ten je jim pouze rámcem pro uspokojení jejich vlastních egoistických potřeb, rámcem, z něhož těží, ale nehodlají nic vrátit.