(už je toho dobrého tolik, že až příliš)

♪♪♪



Lidé, za vše si můžete sami! Blahobytný život vás ničí. Nejúčinnější vládní regulace

špatností lidí je proto zdražit, více zdanit. Plýtváte moc jídlem, zdražíme. Nadužíváte

moc léky, zdražíme. Kouříte moc cigaret, zdražíme. Pijete moc alkoholu, zdražíme.

Nedbáte moc o své zdraví, léčbu zdražíme. Nakupujete moc zbytečných věcí, pomocí

DPH zdražíme. Přetápíte moc své příbytky, plýtváte moc vodou, napájíte vše od rána

do večera elektřinou, zdražíme. Málo chodíte pěšky, stále jezdíte moc autem, benzín

zdražíme. Atd....Daně se dají zvednout vždycky víc! To je prý přirozená regulace,

která vás má od vašich špatností odradit! Vláda to s vámi myslí dobře! Nebudete tolik

jíst, tolik drogovat, tolik kouřit, tolik pít, tolik nemocní, tolik zbytečně utrácet, tolik...

Budete se mít lépe! Protože na to vše přirozeně nebudete mít tolik peněz. Ale hrdě

podpoříte rozpočet státu, aby mohl více utrácet za politiky, úředníky, externí pracovníky,

rozpočtové a další dotační přebujelé příživníky. Rozpočet bude větší a větší, ale prý

vyrovnanější, dluhy státu prý časem menší. VyNERVovaní ekonomové spokojení a

chudáci občané zase chudší. Každá odborná reforma k lepšímu znamená další změnu

pro obyčejné lidi, co se nakonec ukáže zase trošku k horšímu. Princip konkurence

říká, že někdo na tom vydělá a někdo prodělá. Někdo vše zaplatit nakonec musí.

Chudou většinu občanů je ve jménu pokroku zase nutné podojit. To je demokratický

princip. A rozhodně pokrok. Ale jak pro koho...