Liberální destrukce společnosti

Následující text jsem napsal v době, kdy lidé ještě neznali výrazy jako LGBT+, Me Too, Woke Culture, lidská společnost se dělila pouze na ženské a mužské pohlaví, Klaus Schwab dosud nevydal svoji vizi „báječného nového světa“ pod názvem „Velký reset“ a Greta Thunbergová byla mimino. Přesto mnoho indicií naznačovalo, že západní vládnoucí elity pracují na morální destrukci lidské společnosti, která postupně ztrácí vitalitu a pud sebezáchovy. Ať už se jednalo o narůstající invazi alogenních vetřelců do Evropy, antidiskriminační agendu, feminizaci veřejných funkcí státu nebo Evropskou unií diktovaný gender mainstreaming, jehož cílem bylo nastolení genderové rovnosti. Od té doby byly do většiny vládních funkcí západních států a EU dosazeny zkorumpované loutky, nekompetentní ženy a sexuálně deviantní osoby, jinými slovy vládnou nám pederasti, kariéristi a sociopati, kteří jsou pro své trestní a společenské přestupky snadno vydíratelní. Dnes jsme na pokraji třetí světové války a blíží se doba, kdy každý z nás na sobě pocítí permanentní jařmo otevřené diktatury, cenzury, stanného práva a depopulační despocie ne nepodobné drastickým opatřením při uměle vyvolané covidové pandemii. Je proto nejvyšší čas se vážně zamyslet nad příčinami našeho pokoření a neschopnosti pochopit a účinným odporem zvrátit nastolenou situaci. Dřív, než bude pozdě.          

Západní civilizace dospěla do stádia, jaké nemá historickou obdobu. Proti všem lidským zkušenostem a tradicím vítězí ženský pohled na svět, ženské vnímání reality a infantilní pojetí spravedlnosti. Ženský princip ovládl myšlení lidí a přivodil ztrátu Člověka. Určujícím pro naše jednání se stalo podvědomí, které předurčuje charakter člověka. Rozum je v tomto názoru pouhou doplňující instancí a ze své úlohy druhořadou mohutností inteligence, v níž prim hraje inteligence emoční a sociální. Namísto vědění a vůle nastoupily dojmy a empatie v zajetí pocitů, jak se dostavují pod tlakem stádních instinktů.

Sociální inteligence, emoční inteligence, konverzační positivismus dostaly přednost před filosofickým zkoumáním a problematizováním. Zženštilost se chápe spravedlnosti, a ženské pojetí spravedlnosti spočívá v infantilním rozlišení dobra a zla. Dobré je to, co je nevinné, jinými slovy nevědomé, nezatížené v podvědomí zakoušením moci, stejně tak, jako dítě nebo slabá žena. Dobro je tudíž žena, zlo je silný, a proto domýšlivý muž. Dobro znamená opak zmocňování, právo slabšího proti silnějšímu. Spravedlnost podle feministek straní všemu, co je nemohoucí, nepodařené, ne-mocné. V důsledku spravedlnost znamená rovnost všech před zákonem. A k tomu, aby byla nastolena, je nutné potřít sílu a vůli k moci, vyvolat v každém aktu pronikavosti, nadvlády či vznešenosti pocit špatného svědomí. Skutečná moc a faktická nadřazenost musejí být skryty za mocí peněz a neviditelnou rukou trhu. To jsou základní východiska pokrytecké sociální etiky a feminismu podporovaného současnými buržoazními klany a světovou oligarchií. To je profánní a sekularizované vítězství resentimentu, jak ho vyjádřil Friedrich Nietzsche ve své kritice křesťanské morálky.

Genocidní sociální inženýrství

Dnes je nutné být velice skeptický ke všem heslům hlásajícím svobodu a demokracii, ať s nimi zachází konzervatizmus či liberalismus. Nelze se ubránit zděšení před sociálním inženýrstvím levice. Současný stát je výsledkem takového inženýrství, zvráceného úhlu pohledu, jímž se poráží na hlavu všechny osvědčené modely aristokratického řádu v paternalistické společnosti. Parlamentní demokracie nemá nic společného s demokracií jako takovou. Původně míněna jako aristokratická vláda těch nejlepších synů národa dnes představuje aristokracii naruby, jinými slovy vládu profánního výběru zástupců z řad vyznavačů resentimentu – těch nejvíce vyčnívajících při obhajobě rovnostářství, přízemních hodnot a falešných principů, v důsledku pak lahodících duchu buržoazní ideologie určené podrobeným masám. Pravda a láska v ní jedno jsou. Jinak řečeno: Pravda je pozitivní pocit uspokojení nad porážkou nároku vlády vznešenosti a ušlechtilosti nad vším nízkým, přízemním a nevydařeným.

Moderní státy nemají ve svém popisu organizace společnosti přirozenou hierarchii, jíž se uskutečňuje aristokratický princip organického společenství. Jejich smyslem je spoutat lidskou vůli a svobodu jednání zákony ignorujícími organický řád, vystavět hráz jakékoliv formě rozlišování či nadřazenosti a tím z běžných lidí udělat jednolité stádo bezduchých ovcí. To je rovněž pravý význam celé antidiskriminační agendy v legislativním procesu. Důsledkem těchto snah je chaos, ne-řád a bezpráví ve všech sférách lidské činnosti, protože není možné, aby ve stádě nerozlišeného množství hlav bez pastýře vládl soulad a harmonie. Toto bezpráví je nutné potřít dalšími zákony, příkazy a zákazy, represemi proti všem projevům svévole.

Zákonodárné sbory moderních států chrlí zákon za zákonem k nastolení pořádku, který nemá vnitřní mechanismus zpětné vazby, morálního vědomí, vzájemného respektu, funkční hierarchie a úcty k autoritám. Libovolný společenský jev je posuzován z hlediska účinnosti státní regulace a jí přisvojené doktríny většinového soudu, nakolik je daný jev řízen či se vymyká kontrole. Takových jevů ovšem přibývá takřka geometrickou řadou, protože universalistická, a tedy morálně nepodložená kontrola lidského života není možná. A stejnou řadou přibývá zákonů, které státní moc nutně předurčují k totalitě a dělají z ní hydru požírající lidskou svobodu jednání krok za krokem, až ke genocidě člověka o sobě, genocidě mužnosti a mužné sebevlády se vším, co k ní patří. Feminizovaná justice potom vše pečetí terorem soudní moci vedeným proti všem hrdým a nepoddajným občanům, proti pravým mužům ad hominem.

Jediný vpravdě liberální a svobodu respektující politický postup by byl takový, který by se snažil oslabit roli státu v osobním životě lidí, eliminovat tento stát na nejnutnější funkce ochrany před násilím a ničením hodnot, které byly a musejí být vybudovány fungujícím řádem ve společnosti, působením přirozených zvyklostí a kulturních tradic. Takový stát však musí být naopak velice silný při regulaci činnosti ekonomických subjektů a jejich mocenských ambicí, aby tyto profitovaly pouze ze svého umu, a nikoliv ze soukromého vlastnictví zdrojů a nepřiměřené akumulace kapitálu.

Převrácení tradičních hodnot

Pokud ovšem chceme mluvit o tradicích, nelze se vyhnout tomu, abychom posoudili, z jakých zkušeností a z jakých zásad vyrostly nejstarší civilizace ještě před nástupem křesťanství. Tyto kultury jednoznačně ctily soulad člověka s přírodou. Příroda je vlastní vzor přirozené spravedlnosti pro všechny živé tvory, tedy i pro člověka, příroda je aristokratická, straní lepším, silnějším a vydařenějším. Pokud chceme smysluplně mluvit o tradicích, měli bychom mít na mysli tradice pohanské, nikoli křesťanské. Křesťanství pohanské tradice z části převzalo, jiné rozvrátilo a předalo nám jejich dědictví ve formě převrácených hodnot lidskosti – v nich nízkost a slabost nabyly vrchu nad vznešeností a silou. Moderní sekularizovaná společnost následně pohřbila celou dosavadní zkušenost lidstva, s ní i tisícileté tradice, a ve svém pozitivistickém duchu zahájila experiment podložený spekulativním rozumářstvím, který nemůže skončit jinak než krachem, protože není v silách člověka uchopit rozumem lidský život ve všech jeho fenoménech a souvislostech, i kdyby se o to v dobré víře snažil.

Hlavním znakem současného úpadku morálních hodnot je úpadek rodiny a všeho, co souvisí s rodovými zvyklostmi. Nelze mluvit o tradiční rodině bez toho, abychom řekli, že tradiční rodina měla pevný a nezpochybnitelný patriarchální řád. Těžko ale dnes najít nějakého liberála, stejně tak konzervativce, o socialistovi ani nemluvě, který by se dokázal se vztyčeným čelem otevřeně přihlásit k patriarchátu. Jenomže bez patriarchální hierarchie a zákonů, které ji podporují, není tradiční rodina možná. Je to stejné, jako projektovat vzdušnou stavbu bez toho, abychom ji zakotvili v pevných základech ponořených hluboko v zemi. Ten, kdo prosazuje agendu rovnoprávnosti, rovných příležitostí, rovného postavení v rodině, ochranu dětí před rodiči, žen před muži, ten nezastává tradiční rodinu. Takový člověk si nemůže říkat svobodomyslný, ani spravedlivý, protože jediná pravá svoboda a spravedlnost je taková, v níž jsou výlučným arbitrem zákony přírody a universa.