Falešná doktrína všeobecné lásky a rovnosti

Článek vznikl přibližně před patnácti lety jako reakce na vrcholící světové universalistické hnutí opírající se o doktrínu rovnosti a lásky mezi lidmi bez ohledu na místo, čas, pohlaví, rasu, vyznání nebo národnost. Kam toto hnutí dovedlo západní společnost, můžeme dnes sledovat v přímém přenosu: svět na prahu třetí světové války, multikulturní rozkol a ztráta identity, rozpad tradiční rodiny, růst zločinnosti a domácího násilí, zoufalství mladé generace utápějící se v osamělosti, úzkosti a depresích, rozmach sexuálních deviací, pohlavní nesnášenlivost a řada dalších projevů společenského úpadku. Polovina lidí dnes nemá do třiceti let věku žádný přirozený pohlavní život a psychiatrické ambulance jsou beznadějně přeplněné pacienty neschopnými se vypořádat s každodenní realitou. Následující řádky nejsou pouhou kritikou humanistické doktríny vzniklé sekularizací kánonu křesťanské lásky k bližnímu, ale především vyjadřují možný způsob, jak uniknout ze vzniklé situace.

Každý lidský tvor, pokud se vůbec rozhlédne, nevidí dál než na vrcholek posledního kopce na obzoru. Může mít představu o tom, co se nachází dál za dohledným horizontem, nicméně reálná skutečnost je mu dána bezprostředním dotykem a šíří jeho rozhledu v místě a čase pulsujícím odezvou vlastní krve. Jak je pro takového člověka vůbec možné „žití v souladu s univerzálními principy, které jsou nezávislé na místě, čase, pohlaví, rase, vyznání nebo národnosti.“?

Univerzální principy žití nezávislé na místě, čase, pohlaví, rase, vyznání nebo národnosti: Snažme se to pochopit, nejde o žádný přelud nadzemské existence éterických bytostí podobných andělům, nýbrž o vážně míněnou představu, čím by měl být veden život lidí na celém světě, jde o humanistickou vizi budoucí společnosti vzešlou z myslitelské dílny světové organizace honosící se názvem Univerzální federace míru (UPF – Universal Peace Federation). Pokud by se někomu snad zdálo, že zde máme co do činění s nějakou sentimentálně laděnou skupinkou lidí smáčejících svoje idealistické hlavy vysoko v oblacích, mýlil by se. Takových organizací dnes máme jako hub v lese a příslovečně podpůrným deštěm jsou jim pozitivisticky naladěné tváře mladých aktivistek nenásilí, které se v empatickém vytržení tulí ke hrudím svých milovaných mírotvorců. Tito ctihodní vykladači novodobé báchorky o globální rodině a láskyplné spolupráci mezi všemi lidmi světa neváhají zaříkávat každý zástup lidských hlav, bez ohledu na vyznání či barvu pleti, „absolutní nezbytností pochopení“ univerzálních principů svobody, míru a harmonie, až se z toho tmí před očima. A nic nesejde na tom, zda je někdo poslouchá, nebo si z nich tropí žerty.

Nikoho asi nepřekvapí, že podobná mírová hnutí mají podporu rozjasněných úsměvů i přidělených grantů od většiny západních politiků. A proč ne? Jestliže se tisíce mladých lidí chytnou za ruce a vytvoří mírotvorný řetěz okolo celé zeměkoule, nikomu to sice nepomůže, ale ani neuškodí. Alespoň má mládež dobrou příležitost k milostným seznámením, a dá-li pánbůh, multikulturní splynutí ras bude zpečetěno zástupem novorozených míšenců. Pro někoho duchovní potrava, pro jiného dobrý byznys. Pro opravdu duchovně založeného člověka noční můra. No jen si představte, že každý člověk na světě se k vám bude chovat jako vlastní bratr. Miliardy lidí, kteří budou o vás mít starost, projevovat vám lásku a vyžadovat vaši účast. Miliardy lidí chtivých s vámi láskyplně spolupracovat. Copak to není děsivá představa? Jedna jediná žena chtivá lásky a pozornosti je pro muže často víc, než dokáže unést.

Jak dlouho se ještě necháme obluzovat universalismem liberálních hodnot, tím opiem lidu propadlého odcizení v kalných vodách ekonomismu a konzumu? Je nanejvýš obezřetné obrnit se proti líbivým pojmům jako láska, altruismus, úcta k životu, tolerance, solidarita, dobročinný účel. Mír a svoboda mohou být vykoupeny pouze silou odporu proti všem mocnostem, které se snaží člověka využít a zotročit. Každý odpor je potom věcí hrdosti, cti a nezávislého bytí v pokrevním svazku. Je nutné dát za pravdu každému národoveckému hnutí, které cítí respekt k rodovým tradicím, rasovým predispozicím a přirozeným potřebám člověka. Je-li snahou současné universální moci těžící z vlastnictví zdrojů globálního světa učinit z lidí stádní křížence bez vůle, duchovní síly a identity, a při uvážení faktu, že se jí to v převažující míře daří, jaké možnosti odporu nám ještě zbývají? Čím se můžeme postavit proti drtivé materiální i silové převaze mocenských a ideových korporací?

Vítám každý projev aktivismu, jímž se demonstruje vůle ke vzdoru v dosud malých skupinkách statečných mužů, byť se jejich zaměření často míjí s podstatou společenského zla a působí dojmem extremismu či nacismu. Buďme vděčni za tu mladou krev, která se snaží hájit ideál národa a životaschopné rasy. Pokud však mohu radit všem, kdo se rozhodli bojovat za své svaté právo na důstojný život v souladu s voláním krve jedince, národa a rasy, nesnažte se obracet proti následkům patologického stavu společnosti, která ztratila sebezáchovnou vitalitu, ale hleďte učinit sami ze sebe neporazitelné ochránce důstojného života a rodu tím, že takový život budete žít a stejně mocný rod sami založíte. Proti současné vládě plutokracie se nelze postavit přímou silou ani politickou cestou. Nemá smysl zakládat strany a chtít uspět ve volbách. Takový úspěch není možný, protože většina voličů, a především její ženská polovina je dnes zmanipulovaná ideologií politické korektnosti a tvoří masu vymytých mozků. Současné politické strany a sdělovací prostředky ovládané globálními korporacemi vám k voličům stejně neotevřou cestu. První, co pro svůj záměr musíte udělat, je zmocnit se legálními prostředky země, k níž máte svaté právo jako ke své domovině.

Zmocnit se země znamená vytvořit dostatečně velké a semknuté společenství, kterým tuto zemi začnete osídlovat, zaplňovat vlastními potomky, přivlastňovat si další a další území a hájit je před pronikáním cizinců i před totalitní mocí současného státu. Jde o to, abyste na takto přisvojeném území začali žít podle vlastních představ a zákonů, které si sami stanovíte, bez ohledu na zákony nadřazeného státu. Podobně probíhá osídlování Evropy muslimskými etniky, přičemž jako cizinci to mají těžší. Pokud váš rod bude dostatečně početný a ve svém středu bude mít dostatečně zdatné a statečné muže, žádné armády ani policejní složky vám v tom nezabrání. Těžko by se jim podařilo zdůvodnit genocidu či vyhnání velkého počtu rodin z jejich legálně nabytého území, na němž si jen žijí po svém a nikomu cizímu do jeho věcí nezasahují. Jak si toto území získáte, zda si ho koupíte či přesvědčíte jeho vlastníky ke spolupráci, je už vaše věc, stanete se ale příkladem pro mnohá další autonomní společenství, která nakonec vytvoří základ nového národa, za jehož ideály bojujete.

Pokud získáte převahu v nějaké obci, můžete si prosadit do jejího vedení vlastního starostu. Ten nakonec celou obec převede pod vaši moc a vůli. Tím budete mít možnost ovlivňovat i chování podnikatelských subjektů v regionu a způsob využití obecních prostředků či přírodních zdrojů. Co je však nutné k tomu, aby se z vás stal zárodek obrozeného národa a aby vaše společenství byla soudržná a dostatečně silná? Musíte se odlišit od ostatních lidí zmanipulovaných vulgárním primitivismem liberálních progresivistů především ve způsobu myšlení, v duchovním založení a hierarchii hodnot. Dále musíte zavést přirozený a kulturně udržitelný způsob života. První vyžaduje dát všem lidem jedno společné učení jako boží zákon, dát svým lidem nový a jednotný řád. Druhá podmínka zavádí nutnou vládu mužů ve formě patriarchálního kmene, v němž se ženy starají o domácí krb a plní své tradiční role matek ve prospěch celku.

Je nutné mít na paměti toto: Kardinální požadavek pro udržitelnost každého autonomního společenství je rozloučit se s moderním pojetím rovnosti, rovnoprávnosti a individuální svobody člověka. Řád, jenž bude tvořit pevné pilíře vašeho svazku, řád, který musíte nutně vytvořit pro uchování vaší nedotknutelnosti a síly dané nerozbornou vůlí k moci, nuže takový řád nemůže být rovnostářský ani skomírat v primitivní demokracii a svévoli názoru nezařazených jedinců. Vše v přírodě i v člověku je postaveno na nerovnosti, každý řád je vytvořením jednoty v nerovnosti, jednoty krve a pokrevního svazku. Teprve skrze takový řád lze stanovit etické normy pro svobodný život a pravidla lidského jednání. Takový řád, hierarchický řád, patriarchální řád, to je to, co musíte mít před sebou jako úkol.

Nepochybujte o tom, že hlavní nerovnost mezi lidmi je dána nerovností pohlaví. Každé smysluplné společenství vychovává chlapce k mužným a dívky k ženským hodnotám a vlastnostem. Mužné vlastnosti vedou k vytvoření pevného řádu a k jeho obraně, ženské vlastnosti do něho vnášejí jemnost, smířlivost a toleranci, svým způsobem ho tak rozmělňují. Mužnými vlastnostmi jsou statečnost, neohroženost, zásadovost, spolehlivost, rozumnost, čestnost, spravedlivost. Ženy představují živel smířlivosti, zjemňování, benevolence, soucitu proti morální tvrdosti, vnášejí do řádu určitou volnost a právo na selhání, jsou nositelky odpuštění, pokory a naděje. Jejich působení má v důsledku rozrušující tendenci, která má svůj význam i hodnotu, pokud je udržována v mezích mužským imperativem a vyšší mocí. Pouze taková moc odolá všem vnějším nepřátelům, včetně současné státní mašinérie rozemílání pravé lidskosti do individualistické a zženštilé břečky bezmoci.

Jen do toho, vy praporečníci budoucí obrody národa, vy pionýři očistného kmene a rasy. Jednou si přivlastníte zemi a založíte skutečně svobodná společenství, jednou dokážete obstát nezávisle jako autonomní síla schopná si svépomocí vydobýt svůj chléb z vlastní země, kterou sami obděláte, vytvoříte tak novou kulturu pro všechny. Půjde rozhodně o tisíckrát záslužnější, smysluplnější a statečnější čin, než mlátit cikány či muslimy a provokovat šiky policejních jednotek na demonstracích bez silných ideových vůdců, které současná politická garnitura dokonale vymýtila.