50 odstínů nudy

Jednoho rána na mě odevšud útočil názor, že kdo tuto knihu nečetl, jako by nebyl.
Reklamy, knižní blogy a spoty v dámských pořadech pěly ódy na nemravnost, kterou kniha přetéká, a já nad jejich rozplizlým rozjímání kroutila hlavou.
Co se týče knih, jsem hodně náročná a požaduji od knihy buď zábavu, strach nebo emotivnost.
Něco jako inspirace pro mou další tvorbu je základní podmínka.

Nicméně, když se mi naskytla možnost dostat tuto knihu do rukou a číst to megadílo, nechala jsem se milostivě vtáhnout do toho rádoby sprostého světa.
Začala jsem číst plna očekávání a s úsměškem typu "no tak se ukaž" jsem se téměř více jak 100 stran nudila.

Neustálé rozhovory a pocity v mých očích hloupé holky, ze které si okatě a nadřízeně utahoval zajištěný boháč, mne nezajímaly.

Chtěla jsem akci.

Akce přišla po více jak sta stranách a byla plná přehnaného sexuálního vzrušení.

Člověk podlehl pocitu, že ta dívka s neupravenými vlasy se pro tohle narodila...

Ale pak je čtenář vzápětí zaražen faktem, že má být panna.

Panna, která doposud nic s muži neměla, je najednou rozechvělá z jediného doteku?

Jiskří touhou, i když žádnou nikdy nepoznala, styk se jí od první vteřiny extrémně zamlouvá a je schopna jít muži vstříc?

Nesmysl.

Sex s nezkušenou takto opravdu nefunguje.

 

Od této chvíle jsem byla k dalším řádkům skeptická a byla jsem si víc než jista, že mne v této knize nic nepřekvapí, natož aby to se mnou zamávalo.

Když pominu neustálé psychické rozbory pocitů, prožitků které mi překážely a sáhodlouhých popisů aktivit, tato kniha opravdu šokovat nemohla.

Neměla čím.

 

Pro dámu, která se hrozí mít při styku rožnuté světlo, to je možno neskutečně skandální...

Ale pro ženu dneška, která je mnohdy aktivní od svých 13ti let, je tohle přitroublý, neumělý pokus.

 

Děvčata, která u recenzí knih stydlivě volala na pomoc Pánbíčka, se na mne nemohou zlobit....

Sexualita každého z nás je odlišná, ale je nesmysl vzít ze spousty dobrých knih jednu a provolávat jí předčasnou slávu.

Pokud jsou v té knize popisovány praktiky spadající do krabičky "tabu", pak jsem asi v nepořádku já sama, pro kterou je tohle málo.

Potom bych asi žádné sexuální povídky psát neměla, protože jsem úchyl a všechny bych znechutila.

 

Knihu jsem dokončila prolétnutím stránek a hledáním dalších scén.

Pořád stejná protahovaná nuda. Končím s tím a vím, že tuhle knihu nikdy nikde propagovat nebudu a nejspíš ani její další díly.

 

Protože se při čtení nudím nerada, jdu do knihovny pro 120 dní sodomy a věřím, že v tomto se najdu víc.

Úchylákům zdar.