Co mi osud dává znát?

Po třech týdnech nemožnosti sportovat o víkendech z důvodu pokusu o zvládnutí přijímacích zkoušek, a následně zdravotních důvodů (viz předchozí příspěvky), jsem se konečně s řadou nabytých kilogramů vydal na koloběžce na cestu s odhodláním zvládnout alespoň 15 km. Po dvaceti minutách jsem si blaženě zakopával v navyklých rytmech již na samé periferii městké aglomerace.

Rozvláčně vychutnával i nerovnosti popraskaného - desítky let udolávaného asfaltu -takzvaného chodníku, jsoucího v těsné blízkosti vysokoškolské koleje.

Stejně tak jen asi 100 metrů od státní hranice s Polskem.

Zatím se mi nedoneslo, že okna kolejí již několik měsíců nezdobí kypré busty fešných studentek.

Za to však se zpoza kontejneru na mě vyřídili dítko vzezření cikáněte co na zem odhodilo svou plastovou koloběžku a už už - za rozmáchlých gest rukou - pevně uchopilo řídítka koloběžky kterou jsem si vypůjčil v rámci rodiny.

Na jeho počínání dohlíželo asi pět či šest dalších dětí, které měly plastové trojkolky či koloběžky nejrůznější provenience.

Opodál postávaly dvě ženy z ubytovny a dumlaly cigarety v oblacích cigaretových spalin, dětí si příliš nevšímajíc.

Hošík asi pětiletý na mě spustil rusky:

Děduška, odolži mě samokat!

DAVAJ NU, NĚPONIMAJEŠ?

 

Atakoval mě dobré dvě minuty a nechtěl se řídítek pustit!

Jako naschvál jsem si nedokázal vybavit jak mu říci že spěchám

 

Nakonec jsem se přeci jen vytrhl a ujížděl pryč

 

Díky této situaci jsem si uvědomil že zkrátka padesátka byla a je už věk hodný děda 

 

Ale také to, jak i pětiletý může postupně destabilizovat rozvahu jinak statného padesátníka

 

Tohle už nebyl jen strach o majetek který patřil třetí osobě

 

Bylo to i víc než strach z neznámého!

 

Obava z povyku?

 

Dosaďte si co chcete

včetně toho v posledních desetiletích užívaného vyváženého temínu a sice - romčete.

 

Poodjel jsem od znejlidňující a naprosto nenadálé situace asi jen dvěstě metrů.

Příčinou mého brzkého návratu domů byl pak zejména májový liják, trvající dobrou čtvrthodinu.

 

K tolik potřebnému spalování tuku tedy nedošlo...

 

Obtěžkán historikou s lidským mládětem jsem nerudně stepoval domů.

 

váš

 

nikoli strýček

ode dneška už toliko "děduška"

Marty

 

Nu vot?!