Zranitelná místa

Každý má nějaká. Někdo má zranitelných míst několik, někdo jich má málo. Rozdíl je takový, jestli jsou povrchová, na těle, nebo jestli jsou na duši a na srdci. Když jsou nějaká zranění povrchová, neznamená to, že jsou povrchní. Vždyť právě kvůli nim tolik lidí umírá. Je to hrozně moc smutné, ale jak se říká, co se jednou narodí, jednou i zemře. Mnohdy ale víc bolí rány "na duši" a "na srdci" než na těle. Tělo je jen schránka člověka, která nám pomáhá na lidském světě existovat a přežít, ale také kvůli které se většinou trápíme. Někdo má velké uši, někdo místo nosu "pršák", někdo má moc malá prsa a někdo plnoštíhlou postavu. Jsou to pouze maličkosti, ale někdy se mohou stát velkým problémem. Když někoho milujeme a on nás zradí, můžeme si to vyložit tím, že je to kvůli naší "děsné postavě". Něž se této domněnce poddat, je lepší se zradou a vlastním zklamáním bojovat. Je to velice těžké, ale čím víc se zvládne překážek, tím líp se zvládnou ty další.
Veliké zklamání také představuje třeba naše očekávání. Věříme v ně natolik, že už nepřipouštíme jinou možnost, než na kterou myslíme. Většinou, pokud nejsme "klikaři", se stane právě to, na co jsme ani nepomyslili. Potom můžeme zvážit, jestli to, co se stalo, je dobré nebo špatné. Snad utěšující je, že na všem je něco dobrého a naopak.
Takové rány jsou nepříjemné až hrozné, ale nesmíme jim propadnout. "Horší překážka, lepší odměna." Rány na duši či na srdci mohou bolet víc než na těle, jen když jim k pronikání do mysli dáme prostor...