Moje maminka

Je to zajímavé, jak si někteří mladí lidé svých rodičů neváží. Jak nedokáží ocenit to, že je živí, že jim kupovali hračky, oblečení, knížky, že jim poskytli místo k bydlení, místo, kam se vždy budou moct vrátit. Mladí touží po vlastním životě, chtějí být dospělí a nezávislí. A to také vysvětluje, proč se na rodiče zlobíme, když nás nechtějí pustit na určité akce, do hospod a barů. Přitom bychom jim za tohle měli být vděční. Jsme mladí a toužíme všechno vyzkoušet. Oni nás jen chrání proti tomu, abychom si nějakou blbostí nezkazili celý život.
Já žiji sama s mamkou. Ale myslím, že ona vystačí za oba rodiče. Umí uvařit ty nejlepší jídla na světě, zároveň stihne uklidit a aby toho nebylo málo i napéct. A když se doma něco pokazí, hned je z ní kutil Tim. Slepí, zašroubuje, přibije. Nikdy jsem ji neviděla, že by si s něčím nevěděla rady.
Tak jako každý mám i já svůj vzor. Není to modelka, herečka ani žádná dokonale vypadající bárbina z časopisů. Můj idol je moje maminka. Vypadá skvěle i v roztrhaných teplácích a špinavém tričku, ale během pár minut se dokáže proměnit v nejelegantnější dámu a přilákat na sebe pozornost každého muže. Má nejkrásnější oči, úsměv i postavu. Říká se, že krásná znamená blbá. Ale moje maminka je nejenom krásná, ale taky chytrá, hodná, přátelská a má smysl pro humor.
Každý si myslí, že má tu nejlepší mamku na světě. I já si to myslím. A budu si to myslet do konce života. Dokáže pro mě být nejlepší kamarádkou i starostivou hlavou rodiny. Dokáže vymýšlet hloupé nápady i dobře poradit. Když jsem nemocná, je to nejlepší zdravotní sestra. Když mám hlad, je nejlepší kuchařka. Když mám problém, je nejlepší psycholožka. Když jsem obyčejná dcera, ona je ta nejbáječnější matka.