Garáž

Řidičský průkaz jsem si udělal v poměrně pozdějsím věku a tak není divu, že jsem měl s řízením stále problémy.
Abych neměl situaci jednoduchou, garážoval jsem auto pod panelovým domem. Vjezd do garáže se prudce svažoval. Z jedné strany byl navíc ohraničen zíďkou. Najetí do garáže byl pro mne vzdy veliký problém. Sousedé z protějšího domu brzo mé stále se opakující pokusy o to strefit se do garáže zaregistrovali a tak kdykoliv jsem přijel, vyložili se do oken a uzavírali sázky na kolikátý pokus se mi to povede. Děsně mne to dopalovalo. Rozhodl jsem se, že s tím musím něco udělat. A tak jsem ve chvílích, kdy nebyla sledovanost tak veliká cvičil nájezdy do garáže. Odhadl jsem vzdálenost od zíďky, která mi zaručovala, že se do garáže trefím. Na zdi v garáži jsem si udělal značku u které jsem musel dupnout na brzdu, aby jsem vzadu nenarazil.
Usilovnou pílí jsem dosáhl toho, že jsem dokázal sednout do auta aniž bych se ohlédl a vyrazil jsem na plný plyn. Do garáže jsem vjel přesně a zastavil bez problému. Když jsem tento způsob vjezdu do garáže dokonale ovládal, rozhodl jsem se předvést jej svému publiku. Předjel jsem před garáž, otevřel vrata, zkontroloval jestli jsou diváci na svých místech, sedl do auta a aniž bych se ohlédl, vyrazil jsem na plný plyn do garáže. Na vše jsem myslel. Vzdálenost od zíďky byla správná. Značku na místě zabrzdění jsem měl.
Ale to že by mi mohl vítr zabouchnout vrata garáže, na to jsem nepomyslel. Ozvala se hrozná rána. Obecenstvo řvalo nadšením a já jsem si dovolil vyjít z garáže ven až pozdě večer, když už se důkladně zešeřilo.