Být dospělá? Ani omylem!

Až budu dospělá, tak rozhodně nechci být dospělá! :)
Moc velká dospělost, dělá z člověka zahořklého, nevtipného, protivného tvora.
Ovšem jsou také ojedinělé případy, kterých se to netýká.
Znám jich pár osobně a musím říct, že za takovými lidmi se tak ráda vracím.
Mě každý říká, že já budu „harant“ nadosmrti. A myslím že mají pravdu.
Nebojte, taky mám svoje inteligentní názory na život, ale převážně mého času trávím tím, že se snažím všechno užít. Neříkám že to nejde ani v dospělosti, ale to už je to období, kde jsou moc velké starosti, práce, peníze, rodina a tak dále.
Takže se snažím z mládí vytřískat co nejvíc!

Už od malinka jsem si vždycky přála a ještě pořád přeju to, že třeba takhle půjdu každé ráno pro noviny coby psycholožka s titulem. Pro svoje ranní kafe a každý z těch lidí mě bude znát, protože tam budu každý den a budu se s nimi vždycky bavit a . . . . . to je pro mě idylka. Víte co, je to něco jako ve filmu.
Jenže tohle by bylo doopravdy :) .
Stejně se mi to jednou splní :D

Takže pokud jste mladí, zkuste si to užívat dokud můžete a pokud už vám mládí přece jen trochu uniklo, nezoufejte, pokud jste mladí tam uvnitř v duši, jste mladí i na povrchu :)