Důchodec

Existuje nemoc, která od nepaměti postihuje lidi všech vrstev. Přirozenou imunitu má jen velmi málo jedinců a lék nebyl dosud objeven. Říkáme jí důchodovost. Osobu jí trpící nazýváme důchodec. Jsou-li genetické předpoklady v nemocných uloženy, jedná se o nejtěžší formu nemoci. Důchodcové tohoto typu jsou silně postiženi psychicky, rozumově i duševně. Je narušen základ myšlení a to tak, že osoba má neustále pocit zbytečnosti, nepotřebnosti, neseberealizace a beznaděje. Těžko se vyrovnává s takovými stavy a v důsledku toho se mění jejich přirozené myšlení. Přirozeným prostředím těchto subjektů jsou čekárny pohotovostí, lékařských ordinací, nemocnic, léčebných zařízení, rehabilitačních center či jiných institucí jako místní krematorium, hřbitov a pohřební ústav. V důsledku poškození rozumových center jezdí abnormálně často městskými hromadnými prostředky v jakoukoli denní i noční hodinu nehledě na svátky, víkendy či jízdní řády. Vytváří tím jev zvaný dopravní špička, který prohlubují rafinovanými triky, nad jejichž sofistikovaností žasne nejeden zástupce inteligence. Jedním z nejoblíbenějších triků spočívá v tom, si subjekt nosí tašku, bednu nebo igelitku a tu postaví na volné sedadlo, aniž by využili samotné podstaty židle a posadili se. Jiným velice oblíbeným trikem je postavit se těsně před sedadlo a tvářit se nepřítomně. Sedadlo tedy zůstane volné, důchodec stojí v cestě a lidé ze slušnosti neudělají nic, čímž se postižený subjekt evidentně baví. Zvýšeného účinku lze docílit kombinací těchto technik, což s úspěchem provádějí důchodcové ať už jednotlivě nebo ve vysoce organizovaných skupinách, v podobě gangu bezbranných stařenek. Výsledek umocňují více či pravděpodobně méně a méně rychlými přesto nezastavitelnými veřejnými přesuny ke dveřím. Pod záminkou, že spěchají, v nás vyvolávají pocit viny, že jim zavázíme a oni zřejmě nestihnou vystoupit. Nemluvě o tom, že sedadlo blízko dveří je natolik v kurzu, že se pro jistotu ode dveří nikam nehnou a vytvářejí přirozenou hradbu těl a lidé nemohou nastupovat.U některých jedinců se vyskytuje zvláštní forma neposednosti. Neustále mají potřebu sedět tam, kde zrovna sedíte vy. V extrémních případech se tak děje v prázdném dopravním prostředku pozdě v noci, když jste unavení a jedete domů. Tato nemoc se rozšiřuje geometrickou řadou, kterou dlouho podporovala vláda ve formě takzvaných důchodů, což jsou vlastně prostředky na léčení. Naštěstí si vláda uvědomila závažnost situace a provedla opatření jejichž výsledkem je zrušit tyto už tak nízké prostředky na léčení a to všem občanům od třiceti méně. Obávám se však, že to postupnému rozšiřování nemoci nezabrání...