Přechod...

Prý si medik na své pouti medicínou prožije při jejím učení všechny nemoci... Celých šest let jsem se toho bál! Internu? Chirurgii? To jsem si ještě představit uměl, ale gynekologii???

A už je to tady, zase jsem se našel. Nevím, jak je to možné?! Věk na to ještě nemám, a když se na sebe podívám, tak do ženský (alespoň pěkný) mám daleko - navíc si nelze nepovšimnout, že mi tam dole jaksi něco přebývá (tedy mohl by to být ženský pseudohermafroditismus...).

Když odhlédnu od možnosti, že bych byl opravdu žena a za celých 23 let si toho nikdo nevšiml, musím říct, že ač je to lehce podivné, od včerejšího večera v tom mám dle učebnice gynekologie téměř jasno!

Již několik dní na sobě pozoruji následující příznaky: Návaly horka s nočním pocením, bolesti hlavy, palpitace, trávicí potíže... Dále i psychické potíže jako depresivní nálady, anxietu, předrážděnost, nervozitu a neschopnost se soustředit, kteréžto jsou vázány na konec reproduknčího období ženy.

Trpím klimakterickým syndromem - jsem v přechodu!!! Hrůza, co budu dělat???

Ne, ne uklidni se chlapče (nebo dívko???) a dočti si následující odstavec...

Uff, to mi odlehlo! Jsem zachráněn, v přechodu nejsem! Necítím suchost v pochvě...