Zdálo se vám někdy?

Nic není jak se zdá.

Už se vám někdy zdálo, že stojíte sám, uprostřed džungle a nevíte kam jít? Už se vám někdy zdálo, že jste v koncích a nepomůže vám ani zázrak? Tak přesně tak, se to teď zdá i mě!
Není to ale jenom pouhé bdění, je to samotná skutečnost. Skutečnost, že kolem mě je divočina, ale já jsem tam přesto sama. Pavouci, hadi a různé opice, kolem mě piští ale já jejich
řečí nerozumím. Křičím na ně:" Pomozte mi, nevím kam mám jít." Ale ony mě neslyší, hopkají si tam z větvě na větev a moji maličkost ignorují. Když tedy zkusím se jim přizpůsobit, žít jejich životem, jíst
jako ony, chovat se stejně. Ale i přesto stále vím, že nejsem jedna z nich, jak v očích mých tak jejich. Pro mě, však nejsou opice opicemi, ale lidmi. A já, tam stojím jako jeden, který mezi ně nepatří a nerozumí jim.
Jako mimozemšťan, který vlastně neexituje. Jako ten, co se zde neměl narodit, co zde neměl umřít. A stejnak je mi záhadou, proč tedy jsem, když tu nemám být? Co je mým úkolem, když nevím jak ho mám splnit.
Můžu potom dokázat to, co nevím jak se dělá? Můžu spravit něco, když nevím co? Zkuste si vzít šroubovák a na chvíli začít spravovat třeba stůl. Točíte na jedné, na druhé noze. Ale stůl stojí. A když ho cely roztočíte, on spadne
a vy zjistíte, že ste ho opravovat neměl. Jak ale máte vědět, kde správně máte šroubovat, aby jste byli osvobozeni z toho světa nepochopení?