Období klidu a míru

Říká se, že předvánoční období a jeho logický následek – vánoční svátky – jsou obdobím které, je klidné, tiché, plné míru a pohody.
Ale já, jakožto člověk, který si tímhle obdobím už několikrát prošel, vím, že tomu tak zdaleka není.
Pod slovem „klidné“ si představím například malý domeček kdesi na okraji lesa, v něm houpací křeslo, ticho, klidnou hudbu a praskající krb. Pod slovem „klidné“ se mi vybaví tichá malebná krajina, na kterou se pomalu snáší velké sněhové vločky. Pod slovem „klidné“ se mi rozhodně nevybaví k prasknutí narvaný obchoďák a lidi lezoucí si po hlavách, většinou ve snaze ukořistit jednu z těch věcí, nesoucích ceduli: Supersleva/Skvělý vánoční dárek/Tohle prostě musíte mít/Kupte to! A podobně.
Říkám většinou, protože ne všichni lidé navštěvují tyhle moderní obdoby gladiátorských zápasišť za stejným účelem. Obchody se totiž v těchto dnech plní dvěma druhy lidí:

• nákupuchtivými osobami s tlustými peněženkami
• a peněženkochtivými osobami s dlouhýma rukama a štíhlými prsty (není podmínkou).
První skupina se vlivem druhé dělí
• na podskupinu, která má nákup a díru v peněžence
• a na podskupinu, která nemá ani nákup ani peněženku.
Druhá skupina se nijak ani s nikým nedělí a tiše a v míru odchází z obchodu prožít klidné vánoční svátky.