První...

Mnoho věcí je v životě prvních. Když se narodíme, tak první nadechnutí nám odstartuje život. Jsme malí a kvůli každé hlouposti brečíme.
Rodiče jsou ale trpěliví a provedou nás těmito úzkostnými lety do další éry. Vyrosteme v předškolní dítko. Čeká nás první školní den.
Ve škole můžeme očekávat první zkoušení, domácí úkoly a také nesmíme zapomenout na první jedničku, ať už naši, či ruskou.
Ale nikdy nic netrvá věčně, ani se nenadějeme a už je z nás dospívající člověk. V tomto pro někoho velice problematickém období je také několik premiér. První rande, první pusa, na které se většinou nezapomíná. Vryjou se nám do paměti tak, že se jich už nikdy nezbavíme. I kdybychom to někdy velice rádi udělali. Ne všichni máme totiž krásné vzpomínky na tyto první události.
Nezapomeňme ani na první šance a pokusy. Málokdy se nám povede vyřešit chemickou rovnici na první pokus, zvláště pak vezmeme-li si rovnici z chemie organické. Tam člověk nikdy neví, kolikrát ji bude muset přepisovat a násobit nejrůznějšími číslicemi, než se konečně dobere k výsledku odpovídajícímu velice oblíbenému zákonu zachování počtu atomů. Jen namátkou třeba když bychom náhodou v životě nezbytně potřebovali napsat rovnici reakce 1,1,2,3,3-pentamethyl-1,2,3-propantriolu s jodistanem za vzniku dimethylketonu , kyseliny methylkarboxylové a jodičnanu, tak mi věřte nebo ne, není to vůbec nic složitého. Když si správně vybavíte vzorečky, které jste se naučili někdy na střední škole, a víte samozřejmě, jak na to, tak to je naprosto snadné. Ovšem lidí, kterým se to snadné jeví, je jako šafránu…
A co třeba první zklamání? První rozchod? To už jsou méně příjemné věci.
První neúspěch. U toho bych si troufala říct, že není nezapomenutelný ten první, ale spíš ty další následující. A čím jich je víc, tím horší pro nás. Ale také tím lepší pro ostatní lidi, občas rádoby kamarády.
Dále bychom očekávali první svatbu, všichni většinou doufáme, že zároveň i poslední, první dítě, a aby toho pěkného nebylo moc, tak první rozvod.
Někdo by řekl, že premiéry se odehrávají pouze v mládí, ale osud nám je schopen připravit je i v důchodovém věku. První důchod, první vnouče, první příznaky artrózy a sklerózy.
A to vše je teprve první život…