mE.

u lidí upřímně nenávidím, když se nedovedou představit, případně ze sebe nemůžou dostat kloudnou větu o sobě. tohleto nepovažuju za chvástání, jsem zkrátka takový jaký jsem, a upřímě řečeno tohle slovní spojení nenávidím.
vpodstatě nevím, co od života chci.na jednu stranu jsem líný, na druhou aktivní až moc. netroufám si sám ani snad odhadnout, jak na ostatní působím. doufám, že pozitivním vlivem (kdo by v to nedoufal).
jsem nešťastně zamilovaný. už pěkných pár měsíců. nejde to překonat, nejde to překousnout. vím, že bych s nikým nebyl tak šťastný jako s ní. nejhorší na lásce je, že je většinou nešťastná. ale přeci jen krásná. znám většinu lidí kolem sebe, kteří jsou nešťastně zamilovaní a přitom až hříšně přitažliví. když se zamyslím do ještě větší hloubky, zjišťuju, že šťastně zamilovaný kolem mě asi nění nikdo. ale nadruhou stranu je to asi dobře (aspoň tedy pro mě) nikomu nemusím "závidět". Závist je moje druhá nejhnusnější vlastnost. hned po kousání nehtů. to je tak nechutný zlozvyk, až s tím nemůžu přestat. nechápu vpodstatě sám sebe. mám strašně slabou vůli.
moje inspirace zůstává stále na bodu mrazu, zkrátka a dobře, musí mi vždycky někdo dát inspiraci. zřídkakdy se u mě stane, že si sednu k počítači a osvítí mě múza. nejsem múzami milován. dle učitelky na češtinu mam mimořádný talent. nechápu kde na to přišla.
zlomové okamžiky mého života přicházeli od dvanáctého roku. puberta, první lásky, starosti, škola...nějak sem si začal uvědomovat, že v tom jedu na vlastní triko. začal sem s cigaretama už dost brzo, teď se za to stydim. nevzal bych cigaretu do ruky. už jen ty dva měsíce kouření mi ukázali, jak cigarety mění život. škola se zdála složitější, rodiče otravnější, život problematičtější.
Ve 13 přichází osudový milník. amorův šíp mě zasáhl. mou vyvolenou taky. chodili jsme spolu pár měsíců. pak to skončilo. bohužel. nejhorší je, že v depce uděláte největší blbiny svého života, kterých potom bezmezně litujete. byl to zatím nejhezčí vztah s někým a k někomu v mém životě. ten vztah přetrvává doteď.
samozřejmě má vyhlídnutého někoho jiného. možná by se mnou i chodila, ale nedovedl bych snést pocit , že by radši chodila s někym jinym než se mnou. radši budu nešťastně zamilovaný já, než aby byla ona.
od těhle problému sem začínal utíkat. s žiletkou. dodnes mám jizvy, dodnes jsou hluboké, krve teklo víc než dost. je to docela ironie, že když to viděli kamarádi a spolužáci, docela jsem klesl na úrověň blázna a idiota. samozřejmě, když se na to podívám zpětně, myslel bych si o sobě to samé. dřív jsem ale opravdu byl v bezvýchodné situaci. vlastně jsem ani nevěděl jak by na to lidi měli reagovat. nečekal jsem obdiv, spíš ty podivínské výrazy, ale mí přátelé se ode mě začali straňovat. aspoň někteří.
Tak i řezání přestalo, a začal jsem se věnovat něčemu co mě naplňovalo víc, než řezání do mého masa. našel jsem si nový hudební styl, seznámil se s novými lidmi, trochu začal makat ve škole (i když ani teď to není nejslavnější) ale jsem šťastný.
a tak to má být.