Cyklistika

Vyrazily jsme do Čech s pozváním na kolečkovky. Počasí nádhera, ale znáte to. Čauky pauky, samý kecy a než došlo na sport aprílové počasí.A tak sedíme, čekáme, láteříme a pak už to nejde vydržet a přichází výzva "domácího pána", pojďme na kola, počasí nepočasí.

Oblékání, nasedání, mezitím ještě úprava polohy sedel a vyrážíme. Ať nejsem tajnůstkář, oblast Ústí nad Orlicí. Po průjezdu obcí vjezd do lesa, lépe lesoparku. Úzká rovná cesta vinoucí se podél říčky, vlhkost vzduchu optimální a chvíli za vámi, chvíli proti vám, samí cyklisté. Náš průvodce volá napravo , napravo, oni hned zvesela nalevo, nalevo. Neuspějete ani s poznámkou: "Nejsme odsud", oni prý také ne a s úsměvem se míjíte.

Záda nebolí, nohy také ne, šlapete a šlapete a pocit: "Úžasnééééééééééééééé". Jasně , jasně, nejsme žádní troubové, zvládli jsme i hospodu a pokec s místními, i návrat v lijáku, ale cesta samotná, lépe řečeno pocit z ní: "Nááááááááááádhera." Domácímu pánovi tímto děkujem a omluva těm pravým cyklistům, jimiž se zase tak zcela necítíme, protože oni tyto pocity znají mnohem lépe = každodenně.