TÝRÁNÍ

!!! Týrání jednoho nebohého zvířete aneb Vy všichni jste nelidští (nezvířecí) !!!

V současné době se velice řeší celoglobální problém s týráním zvířat, a to z jakékoli stránky (ať už fyzicky – pokusy pěstovat lidi na myších, testování nejmenovaných kosmetických značek na prasátkách, asijské problémy s kočkami, stahování nevinných chlupáčků proto, aby měl Mareš v létě v čem chodit, a tak velice populární zoofilie a nebo psychicky – dovolit blondýnám a prudším povahám kupovat domácí „mazlíčky“ ).
Myslím, že snad každému z nás (kromě již zmiňovaných zoofilů) se zdá toto bezcitné zacházení se zvířaty alespoň k pozastavení. Je sice pravda, že existují organizace, které se týrání snaží omezit (Green peace, MRZ – Máme rádi zvířata, vegetariáni apod.), ale nikdo z nás si neuvědomuje, že skoro všichni lidé, alespoň 2x denně sami týrají, a to velice odporným způsobem, jedno zvíře, které je velice rozšířené po všech státech na celé planetě.
Ano, je to ZEBRA. To krásné, majestátné zvíře den co den musí trpět. A za vše můžete vy! Pravda, nejen vy, ale také policisté, rodiče, prarodiče, v některých případech i praprarodiče, učitelé (no jo, co jiného se od nich dá čekat, než bludy) , politici (hlavy skopové – promiň ovečko), řidiči autobusů, tramvají, trolejbusů, jízdních kol, motocyklů, mopedů a babet (nedají se počítat mezi motorky), osobních i nákladních aut, řidiči zvířecího povozu (mimochodem taky týrání zvířat!) a samozřejmě Matrix a Harry Potter.
Ti všichni nám do hlavy cpali, že na pozemní komunikaci (pro děcka z dědiny – na cestě) se máme chovat podle silničních pravidel (tak, aby nám starší spoluobčané nevlepili). To znamená neplivat na chodníky (že, pánové), neodhazovat nedopalky cigaret (vajgly) na benzínovou nebo olejovou skvrnu, neukazovat neslušné prstové výrazy na řidiče (jako pan Topolánek v parlamentu na poslance) a také chodit po přechodu (myslí se ty „bílé čáry na cestě“, ne že biologické hodiny dotikaly…).
A tady je ten zádrhel. Přechod. Když se řekne přechod, tak si každý vybaví buď teda ty bílé čáry na cestě, nebo ty tiché hodiny. Málo kdo si vybaví zebru. Zebru jako tvora. Známý vtip o blondýnce a větvičkách na přechodu není vůbec k smíchu, ale spíše k pláči nad okolním světem. Kolik lidí si uvědomí, že šlape na ZEBRU??? Myslím, že vůbec nikdo. No tak když nevěříte, že ta zebra opravdu trpí, dám vám zde pár výpočtů.
Dejme tomu, že na přejití přechodu u školy stačí 6 kroků. To je 6 chodidel vtisknutých do těla dvojbarevného lichokopytníka. Na školu chodí plus mínus 200 lidí (počítaje studenty (jako nás), p. školníka, profesory, pí. uklízečky, pí. z bufetu, opraváře německy mluvícího automatu, rodiče, pí. kuchařky a všechny jejich pomocníky atd.) To je 200*6=1200 stop na zebře. Každý po ni přejde průměrně dvakrát, což je 2400 šlápot. Pak další obyvatelé Hlučína, chodící tudy někam (nemyšleno ironicky), počítejme tak plus mínus 100 lidí. To je dalších 600 šlápot. Sečteno podtrženo to dá 3 000 šlápot denně. A to je jen minimální odhad.
Nejhorším případem zneužívání tohoto krásného tvora je fotografie nejslavnější skupiny 60.let – Beatles. Snad každý viděl tu památnou fotku, kdy Brouci (chápete to? Jmenují se jako zvířata a sami jim ubližují! Ohavnost!!!) přecházejí přes přechod v jedné z anglicky mluvící zemí. Předposlední jde Paul McCartney, který ovšem zmírňuje bolest zebry tím, že jde na boso.
Závěrem (moc se neradujte, že už to končí) bych chtěla navrhnout, abychom začali chodit vedle zebry, poté na ni klást čerstvé, zelené větve (v zimě postačí sušina), a abychom všechny, kteří na ni stejně budou šlapat, nakopali. A nebo spíše položili na místo zvířete s černými pruhy (nebo s bílými???) a prošli se po něm tak, abychom zanechali 3 000 šlápot.

PRO VITA ZEBRA

(překlad pro ty, co neumí základy latiny- Pro život zebry)