Užívejte života

,,Takovej výhled přeju fakt každýmu. Hezky se to kouká, fakt že jo. No schválně, zkuste si to aspoň představit (měly by to zvládnout i osobnosti s poněkud slabší náturou)... Jen si tak hezky ležíte... nikdo po vás nic nechce, nikdo vás nikam nehoní... nese vás cosi, co vypadá jako kříženec páry s peřinou o rozloze dvaceti hektarů... a kolem se na vás usmívají další tísíce příbuzných (pravda, pro někoho začíná být tato představa kapánek šokující) a miliony kamarádů...
A pak najednou šok! Nějakej drzoun, ktarýho každý náboženství nazývá jinak, do vás strčí a vy už pak jenom padáte... a padáte... I když pravda, ten rozhled tady, ten fakt stojí za to. Políčka, co vypadají jako malý česko-německý slovníky naskládaný nějakým pilným študentíkem vedle sebe; stromy, po nějakým hurikánu srovnaný jak sirky; rybníčky; domečky; nějaký miniaturní mravenci... aha, pardon, to jsou lidi.... uctivá omluva... Všechno tohle je sice super, jo, ale jen do chvíle, než vám v jednom kilometru nad zemí dojde, že už ty domečky zase tak malý nejsou... Jau! ...a dopad taky nejni nejměkčí...
A nejlepší ze všeho na tom je, že nijak nemůžete ovlivnit směr, ktarým letíte (spíš teda padáte), natož místo, kde milkostivě kecnete na zadek (někteří jedinci na hlavu, nebo jinou tělesnou partii). Ale třeba taková představa, že dopadnete nějaký paničce za krček (hehe), nebo uhasíte nějakýmu skejťákovi cigáro, tak ta taky není k zahození. Jenže já blbec vždycky trefím střechu paneláku... to je fakt děs...
Lepší konec by nevymyslel snad ani Shakespeare... Ale heč, já už ho mám vlastně za sebou, kdežto vás to teprve čeká... No tak si tady užívejte života, dokud můžete, některý jedinci ho mají docela krátkej...

S přáním všeho dobrého
Vaše děšťová kapka (ano, přesně ta, co vám teď dopadla na nos... možná by bylo dobrý otevřít deštník, páč se na vás řítí další haldy mých příbuznejch)"