Cestovatel únikář

Cestovatel únikář

Anotace: Napsáno 10.7.2008, ale neměla jsem háčky a čárky. A já miluju hačky a čárky. Je to starý a život se mění, takže je to dneska třeba už jinak;-)

Mám prázdniny a vyjela jsem do USA. I když to je vlastně jedno. Kdybych napsala, že do Francie, Anglie nebo Austrálie, vyšlo by to nastejno. Hlavní je, že daleko a nadlouho. Celý dva měsíce klidu. Aspoň to jsem si myslela ještě v Čechách. Teď místo štěstí už jedenáct dní neskutečně trpím. Proč? Zahrála jsem si na cestovatele únikáře.
Takovej cestovatel únikář, to je snílek jako hrom. Touží po klidu, ale tropí jen skandály. A hlavně nechává za sebou otevřenou minulost. Lidi mu můžou horem dolem řikat, že únikem nic nespraví. Stejně ujede. Mně tedy nikdo neříkal, ať zůstanu, protože své skandály většinou dobře tajim, ale moje svědomí vydá za davy přemlouvačů.
Všechno začalo v červnu. Já byla bezhlavě zamilovaná do workoholickýho Francouze a do kamaráda Čecha. Francouz ze srdce odešel tak rychle, jak do něj přišel, Čech (mimochodem pro ty, co vědí, tak dvojče) zůstal. Jenže k ničemu se neschylovalo. On měl stále svou přítelkyni, kterou i já mám neskutečně ráda, a proto bych si jí za zády nic nedovolila udělat. Duševně bych vydržela bejt svý patonický lásce věrná, ale hormony se zbláznily. Tělo si začalo žádat odměnu za svůj dlouhodobej celibát.
Nikdy jsem nebyla holka, co jich měla na každym prstě deset. Asi hodně vybíravá nebo nezapadající do průměru holek z časopisu. Ale v červnu... v červnu 2008. Nevim, asi jsem začala vypouštět víc feromonů. Najednou jsem dostávala hodně nabídek. Byla jsem blbá, na všechny jsem kývla. "Ááááá, tohle se děje mně?" Řvala jsem nadšením, ale pravidelně po dvou dnech přišlo probuzení. To jsem nebyla já. Musela jsem se obhajovat před svým svědomím, že jenom sbírám zkušenosti, ale moc to nezabíralo. Tak jsem utekla.
A teď? Sedim v ohromnym baráku na Floridě. Na rukou šílený dlouhý zelený nehty, na nohou nový conversy. Bejt v Americe, to byl vždycky můj sen. Asi bych teda měla cítit štěstí, ne?
Ono jaksi svědomí zapomnělo počkat doma.
Autor kryndy, 17.09.2008
Přečteno 617x
Tipy 5
Poslední tipující: enigman, Bíša, Herbert Dalloway
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Tak jsem tady, sestro :-D Řekla jsem si, že sem kvůli tobě zajdu (tak bys mohla mrknout na nějaký moje dílka nebo spíš deníky na Psancích ;-)) Jo je to určitě takový hodně zajímavý, je v tom moc pocitů, úplně tě chápu, když jsi sice tam, kde jsi vždycky chtěla být, ale zároveň strašně vzdálená svým blízkým... Ale jak řekl ten člověk nade mnou, posunulo tě to dál. Jako každá zkušenost :-) MTR

20.09.2008 19:26:00 | Liss Durman

líbí

Je to jedno, už se to stalo a určitě tě to posunulo dál. A i když mi to v určité části připadalo jako takový výlev nešťastného srdíčka, tak se to dá pochopit, jelikož je to velice lidské. A opět lze jen říci, že já se cítím šťastně, takže je mi tento stav poněkud vzdálen… I když je občas vlastně přede dveřmi.

17.09.2008 14:59:00 | Herbert Dalloway

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí