Stairways to heaven...

To takhle jednou, víc jak před měsícem, jsem chtěla bejt šťastnou. Vycházelo mi to pěkně, stoupala jsem do prvního nebe, do druhýho, do třetího... dostala jsem se až do toho osudovýho - sedmýho.
Občas jsem se na chvilku zasekla, pár lidí mě drželo za nohu a do uší mi házelo brouky (pár se jich do hlavy prokousalo, ale moc se jim tam nelíbilo, bylo jim blbě z rajskýho plynu s etiketou Zamilovanost). Ale všechno bylo překonáno, před soukromym soudem obhájeno a já se v sedmym nebi zabydlela.
Hodně jsem toho za sebou nechala. Pálila jsem kymácející se mosty? Na jednu stranu něco chci vrátit zpátky, na druhou stranu jsem ráda za tu zkušenost. Poznala jsem, bez koho nemůžu existovat a taky kdo je nahraditelnej. Nikdo neni jedinečnej.
Víte, proč se lidi drápou do sedmýho nebe? Aby to byla pořádná vejška a pád zas dolů co nejbolestnější. Teď si chvilku počkám, než se už poněkolikátý budu lopotit nahoru. A na mosty už seru, radši si koupim lodičku.