Věc , člověk a život ...

Každý den jsou s námi ,už možná , některé ani nevnímáme , jsme rádi , že jsou s námi ?
Ráno , hučí konvice , mikrovlnka jen pomalu dodává do rytmu , a snídaně je hotová ,
pouštím psa ven , je rád , do školy jsem dopraven autem , automat na pití , studená kola ,
domů se vracím busem , večer , rána , střepy letí , všude je do ruda zbarvená horká voda „ pozor , nešlapej tam !“ hulákám na psa , můj nejoblíbenější hrníček je pryč , co dělat ? Jedeme dál !
O pár let později , před týdnem jsme pohřbili Alíka , je mi smutno , už mám zase svůj hrneček , jak to ? Jde to snad lehce ? V žádném případě ! Máme nového psa.
V životě máme kolem sebe spoustu věcí , které k nám přilnou jak příteli , k některým přilneme my . Jsou skoro pořád okolo nás , navzájem se doplňují , nebo ruší svůj efekt , některé máme rádi ,jsou totiž v klubu „ Moji přátelé “ , většina z nich však odejde dřív než by jsme chtěli – bez rozloučení – dají se nahradit ? Beze sporu ano , něco jde , možná , že všechno , stačí jen chtít , doufat , bez toho to přežít nejde , přátelé přicházejí , a zas odcházejí
, rodí se nová a zaniknou stará , prostě to tak je – jednou přežijí oni nás , kdy to bude , nevíme a asi je to i tak , dobře , nejlepší přítel člověka , je on sám , asi nás nikdy nepřežije , jak by taky mohl .
Ignorujme ho aspoň chvíli , jde to bez něj ? Nejde je součástí entity , které se nezbaví tak jako se my nezbavíme jeho – přátelství na věčnost , které možná samo sebe přežije , ale jak, kdy a proč ?
To opravdu nevím , zkuste na to přijít sami .
Můj pes říká : „ Přítele poznáš jen díky čumáku“ ….. já k tomu dodávám „Každý holt voníme(smrdíme) jinak “ .
Nesnažte se tedy jen přežít , asi vám to vyjde , ale budete sami .