Chvála tvoření

Každý z nás by si měl v dnešních nepříliš vlídných časech najít chvíli na klidné a pozitivní zamyšlení nad smyslem věcí kolem sebe, tím spíše, že uspěchaná a přetechnizovaná doba nepřeje hlubokým úvahám a zastavením ducha na důležitých milnících naší životní pouti. Člověk v takových okamžicích objevuje pravdu o sobě a o svém konání a jsou to ve skutečnosti vzácné a rozhodující momenty pro jeho další vnitřní i vnější vývoj. Nejčastěji zjišťuje a musí přiznat, rád či nerad, že převažující náplní jeho existence je práce - v mládí práce na vlastním vzdělání, pak práce v zaměstnání, v domácnosti, v rodině - stále jej čeká nějaká práce. Co s tímto nepříjemně neodbytným faktem udělá? Má dvě možnosti: neudělat nic a přijímat jej pasivně jako nutné zlo, kterému je nejlépe se vyhnout kde se dá, nebo učinit z práce a života neustálý tvůrčí akt, na který se bude jednou bez lítosti a hanby ohlížet.
Lidská bytost, podle některých stvoření boží, podle jiných jeden z nejdokonalejších výtvorů přírody a evoluce a podle dalších snad dokonce produkt manipulace tvořitelů z hvězd dostala od svých tvůrců, ať již to byl kdokoliv, největší dar, a sice část jejich tvořivé síly. Od doby, kdy si pračlověk, cele zaujatý bojem o přežití v syrovém prostředí primitivní existence a s nevyvinutým intelektem vyrobil štětec ze zvířecích chlupů a rozmíchal saze a barevnou hlínu, aby vytvořil ony úžasné nástěnné malby, které ještě dnes budí obdiv, se začíná nekonečný a velkolepý proces lidské kreativity materielní i duchovní, největší div na této planetě. Jejím dokladem jsou starověké pyramidy i mikročip a tisíce dalších vrcholných uměleckých a technických děl vyplňujících a přesahujících prostor mezi těmito milníky. Je to rovněž bezpočet lidských osudů posvěcených každodenní dřinou, pokusy, omyly, ztroskotáním a osobní tragikou, bez nichž by tento dějinný vzestup nebyl možný.
Člověče současný, nermuť se, že nejsi jedním z géniů, kteří se zapsali zlatým písmem do knihy historie či slavným průkopníkem budoucnosti, neboť i ty jsi tvůrcem. Na všem, co činíš a žiješ, zůstává tvůj dočasný nebo trvalý dotek stvořitele. Pracuješ pro svou obživu? Tato tvá práce "povinná" je však největší tvůrčí dílnou tvého života, z níž bys měl vyjít vyznamenán dílem, jež za sebou zanecháš. Pracuješ na svém zdokonalení? Tvé vědomosti, duchovní růst, vzdělání a poznání jsou nejcennějším bohatstvím, které spolutvoří tvé Já a jež ti nikdo nemůže vzít. Pracuješ na něčem pro svoje potěšení? Tato tvá práce radostná a dobrovolná je tvým nejvydatnějším odpočinkem a zdrojem energie a naděje.
Lidé, tvořte věci smyslné i nesmyslné, dobré i nezdařené, vymýšlejte, hledejte, čtěte, učte se, experimentujte. Hrajte si se slovem a s hmotou i sami se sebou. Možná zjistíte, že máte talent, o němž jste dosud nevěděli. Vaše schopnosti a hranice jsou s největší pravděpodobností daleko širší, než se domníváte, přičemž úspěch zde vůbec není důležitý. Není třeba ani drahých pomůcek a materiálu - máte je všude kolem sebe: dřevo, kamínky, květiny, kousek látky, papír. Povšimněte si dětí, jak málo jim stačí k rozletu do říše tvůrčí fantazie. Neposmívejte se jim pro jejich neumělé pokusy a divné nápady. Neposmívejte se ani dospělým, pokud tvoří jako děti - s upřímným zápalem a z inspirace srdce. Tvořte a zkoumejte též věci nevzhledné - i ty mají cenu pro váš vkus a růst. Rovněž tak při stereotypních, zdánlivě neužitečných či dokonce nepříjemných pracích stále tvoříte a přetváříte - svůj domov, své zaměstnání, všechny okolní všední malé věci, které tak dostávají jiný, duchovní rozměr. Dokud budete tvořit z hloubi duše, nikdy vás neopustí mládí a chuť do další práce. Stále půjdete kupředu a výše.A nikdy by vám nuda a náhoda neměly podrazit nohy.
Hledat a tvořit je podle moudrých smysl života. Přijmeme-li vědomě tento postoj k světu a k sobě samým za své krédo, budeme možná méně nevlídní a sobečtí a budeme umět lépe čelit všem zkouškám a nepřízním osudu a času. Staneme se i o něco lepšími. Staneme se, kým jsme. Pokročíme zas o kus dál na naší velké cestě.