Ranní vsávání

Myslím si, že oblíbenou činností každého člověka je vstávání z té nádherně pohodlné a prohřáté postele. Vždyť každé ráno nás probouzí ten drnčivý zvuk budíku ze snů, které jsou povětšinou nudné a nezajímavé. A tak mi vůbec nevadí , že nedostanu pusu od nejhezčího kluka ze školy, protože mě právě probudí budík. Zamáčknu ho a s úsměvem vstávám. První letmý pohled do zrcadla mi napoví , že s úpravou zevnějšku to nebude opět , jako každé ráno příliš jednoduché. Vlasy , které celý den připomínají upraveně posečenou louku se ráno jeví jako kdyby si v nich hráli rozverní ptáčci. A což teprve kruhy pod očima? A to už vůbec neumím o mapě zmuchlaného polštáře na tváři… Chvíli přemýšlím jak tohle všechno dám do pořádku. Nejprve radostně skočím pod ledovou sprchu – není nic krásnějšího. Takto zanedlouho budu moci plavat s otužilci ve vánoční Vltavě. Pohled z okna je pro mě ještě radostnější, právě lije. Nic jiného jsem si celou noc nepřála , avšak skutečnost předčila večerní předpověď počasí, kde hlásili pouze místní přeháňky.Takže usoudím, že ta sukně co jsem si chtěla vzít by asi nebyl dobrý nápad. Tak se radši rozhodnu pro ty klasické džíny, bíle tričko, což se později jeví jako osudová chyba. Při dalším pohledu do zrcadla radostně zjišťuji že studená sprcha vygumovala kruhy z pod očí a natáhla pokožku na tváři natolik , že mapy od polštáře jsou pryč. Rozhodnu se vyzkoušet svůj nový vodě odolný make-up . Vysněný déšť prověří pravdivost reklamy. Zbývá jediné, co s tím chomáčem vlasů na hlavě? Půlhodina práce s hřebenem tomu dá opět příjemný a sympatický vzhled a což teprve správně dodaný lak na vlasy značky Lybar. Přilba , kterou jsem na hlavě utvořila bude zajisté vodě odolná. Po této hodinové proceduře v koupelně se dostávám konečně k desetiminutové snídani. Snídám pomalu, ale s přesvědčením, že ten chleba od včerejška napůl tvrdý se stane malinko měkčím. Bohužel nestane, ale co se dá dělat. I těch deset minut se mi zdá dlouhá doba. Ještě ve chvatu vypiji sklenici minerálky, protože čas odjezdu autobusu se chvatem blíží, takže na přípravu čaje nezbyl čas. Při nazouvání bot si čistím zuby. „Safra, zase mi pasta kápla do mých nových značkových bot!“ Letmo přehozená bunda přes ramena je mým posledním úkonem, než vyběhnu do svého oblíbeného deště. Deštník, který byl připravený v rohu chodby zůstal stát na svém místě, vždyť chci přece vyzkoušet pravdivost reklamy. Po několika spíše skocích zjišťuji , že reklama byla klamavá - lak na vlasy nevydržel nápor deště, teď mám na hlavě pro změnu něco jako vojenský stan, o make-upu ani nemluvím. Při dalších několika skocích po chodníku vedle vozovky jsem narazila na spřízněného řidiče. Usoudil, že jsem již dostatečně mokrá, a proto nemusí ubírat plyn u té velké kaluže, která byla na vozovce vedle chodníku. Co následovalo, již nelze tak lehko popsat. Mé kalhoty s tričkem a s bundou dostaly neidentifikovatelný barevný nádech. Rozhodnu se tedy radši vrátit domů a zkusit pokus s novým suchým oblečení a deštníkem. Toto příjemné ráno bylo zakončeno pozdním příchodem na autobus, který jsem nestihla, rozmočenými vlasy, rozmazaným make-upem, ale příjemným pocitem, že začíná opět nový den, kde ho zahájím písemnou prací ve škole. No řekněte nemůže den začít lépe? Jak já to ranní vstávání miluji!!!