Čas je iluze, která nás omezuje!

Toto mé tvrzení jsem vyslovil někdy v patnácti letech, kdy si člověk začínal již pilně plánovat věci, aby mu vycházeli a aby vše stíhal. A držím se mého výroku doteď.
Já obzvlášť, protože závodně běhám a jen samotné běhání zabere spoustu času, takže když pak přijde nějaká náhlá akce, tak musím počítat, zda již něco jiného nemám a zda bych stihl daný trénink v daný den.
Čas tedy omezuje volné konání našich věcí, tak jak bychom mi sami chtěli. Prostě kvůli času nelze dělat v jeden den milióny věcí. A tady je další část mého citátu. Vždyť čas je naprostý výmysl člověka. Někdo prostě řekl, že den bude mít 24 hodin a stalo se, bůh pak řekl, že týden bude mít sedm dnů a stalo se, další řekli něco o měsících a rocích a bylo to. Proč nemůže mít jeden den půl roku, jak to mají na severním pólu? Nebo naopak na rovníku tam mají světlo daleko více hodin než u nás a přesto mají stejný čas. A také by se měl čas přeci přeměňovat, vždyť kdo je zvědavý na to, že v létě je tma až v devět a v zimě již ve čtyři. To je jak v nějakém obrovském holubníku. Dnes lidé ze všeho dělají průměry a dříve tomu asi nebylo jinak. Tak někdo z Evropy dal do průměru kolik hodin trvá noc + den a bylo to. Ono mu to také dvakrát do roka dokonce vycházelo, že bylo dvanáct hodin tmy i světla, ale hlavně ať je to jednoduché, přeci! Myslíte, že by si člověk nemohl zvyknout na jinou délku spánku a bdění? Já si tedy myslím že určitě, když si dokáže zvyknout na tmu, která je pořád v jiný čas a den který je neustále jinak dlouhý.
Takže závěr je jasný. Čas je iluze, kterou si lidé vymysleli, aby se měli čím omezovat!