Tobě

Z té tvé návštěvy v mé hlavě, si už teď nic nedělám. Jenom ti chci říct, že ačkoliv se zdám být přístupnou, nejsem. Nepočítej s tím, že se v těch tvých modrých očích utopím. I když bych ráda. Neznám tě a nechci tě poznat. Už jen pro to, že si na mých rtech polibkem obtisknul svůj úsměv a on mi zůstal celý týden. Pořád slyším tvůj hlas, jak říká spoustu laciných lichotek, moc krásných na to, aby to byla pravda. V tvé jemné dlani cítím své prokřehlé ruce. Na mých ústech je tvá vzpomínka a chtějí existovat jen proto, abych si s tebou mohla promluvit. Jako bys mi vdechl život, který jsem s Mirkem ztratila. Po tak dlouhé době slyším jak dýchám a jak mi tluče srdce. Když jsem s tebou, jsem živá. Tak skutečná, že se mě můžeš dotknout. Ukaž mi, kdo vlastně jsi. Proč právě já jsem ti jednoho dne spadla do náruče, když si šel svou cestou? Snad znavená životem, snad opilá. Objal si mě lehce. Nenávidím lásku, vzala mi sebeúctu a hrdost. S tebou jsem zase svá. Nemusím tě milovat, ale zůstaneš tím, kdo mě probudil z dlouhého snění. Ať už mi zavoláš, nebo se jen náhodou potkáme, budu se těšit. I kdybys na mě teď zapomněl, já budu vzpomínat.

Díky

Karolína