vánoční rozjímání

Opět konec roku. Jak ten čas děsivě letí. Ne vůbec mě nevadí, že jsem starší. A prý, že čas je spravedlivý. Ne, není, kdyby byl tak mně obejde a místo toho protivnýho chlapa včera večer v Marketu potkám prince. Vůbec nechápu, jak někdo může s takovým člověkem komunikovat, chudák jeho manželka. Hned bylo jasné, že se tam přišel hádat, protože napřed sjel pohledem kdeco v okolí desítek metrů a pak uviděl mě a „hůrá“….že na ty rohlíky se nesahá a kdyby to dělali všichni….bla bla … přece si nekoupím tvrdý rohlík… samozřejmě, že se to musí zkusit, protože oni to zamíchají mezi ty čerstvé .“ K tomu mě dotyčný stále tykal, což bylo přinejmenším nevychované. Když jsem ho slušně upozornila, že jsme spolu kozy nepásly, tak se tak rozčílil, že z toho začal prskat. Fuj! Že nemám žádnou úctu ke stáří … tak to vážně nemám, když je někdo blbý (lepší výraz nemám) a nesnášenlivý tak jde bonton stranou. A ohánět se dávnými časy … asi už propadl senilitě , mluvil o slušném vychování měl ruce v kapse a na hlavě klobouk , jak komické. Přesto ho cestou domů v hlouby duše lituji a přemýšlí jak asi žije a chová se ke své rodině. Možná je doma hodný, možná je despota , ale hlavně si nezaslouží, abych se tím vůbec zabývala, ale znáte to myšlenky si žijí vlastním životem.
Princ se nekoná, nikde nevykukuje , princové vymřeli. Proč? Ted už to vím. Je to z důvodu mé lehkovážnosti. Ted se mě to vybavuje …. Prý… přej si něco a splní se ti to. Ano touhle větou to začalo. Kamarádky říkaly, že to tak v určité době a na určitém místě funguje … Tak si něco přej … !
Akorát mě to rozesmálo. Naštěstí přání se nesmí vyzradit, jinak by se nesplnilo. Dnes vím , že si všechny přály poznat přítele – logické přání - a dneska už jsou všechny vdané…. A já to přání nenávratně promrhala. Neměla jsem žádný nápad a protože to bylo okolo vánoc, jediné co mě napadlo bylo , že chci vidět zlaté prasátko. Samozřejmě to bylo myšleno jen tak, ale ted se blíží vánoce a já mám strach, že ten divočák se zlatými štětinami na mě někde jukne. Ještě, že jsem si nepřála modré z nebe, to by mě na hlavu mohl také spadnout meteorit a mohla bych si stěžovat leda tak na všeufounském sjezdu. Příště si přání pořádně rozmyslím a neunáhlím se. Když ono se to lehko řekne, nyní mít tu možnost, tak se chci spontánně pomstít tomu dědkovi z krámu a přání je zase promrhané. Budu si přát cestu kolem světa … a zase jsem jinde. Musíš si přát prince !!! No jo., ale když princové nejsou. Když prince tak s královstvím, postavením a hlavně hezkého mladého kluka … nechci žádného důchodce, nechci muže v nejlepších letech…. hmm cesta kolem světa bude jednoznačně lepší nápad.