Šťastné a veselé ...?!

Trochu nechápu, kdo tohle pořekadlo vymyslel. Šťastné a veselé Vánoce! Zajímalo by mě, jestli existují lidé, kteří to tak opravdu mají. Každopádně můžu jen tiše závidět.
Právě zdobím stromeček, jedna z věcí, která na mě i přes můj bojkot Vánoc, každoročně nemine. Letos, i když jsem souhlasila, že malý stromeček bude stačit, máme dvoumetrovou „krávu“. Borovička, tradičně ukradená někde v lese, ale z náletu (pro ochranáře, aby se nečílili, opravdu tam chybět nebude ani tím neničíme životní prostředí), má pěkně jedovatý bodlinky a mě po rukách naskakují červené tečky, jak kdybych měla alergii. Když se teď nad tím zamýšlím, třeba to alergie je?!
Ha, právě přišel do obýváku Frankenstein. Tedy tj. má drahá maminka. Včera jsme se trochu rafly, tedy ona rafla mě a já se jen snažila omluvit. Což se mi nepovedlo, můj prohřešek nebyl tak veliký, nicméně jí už ty Šťastné a veselé prostě lezou na mozek. Jako každoročně, takže se vlastně nemám čemu divit.
Už jste někdy byli zavřeni v jednom (naštěstí poměrně velkém) baráku s hrozivým Frankensteinem? Jestli ne, tak nevíte, o co přicházíte. Opravdu mňamka. Kor, když vám předchozí den bylo nakázáno „ztrať se mi z očí a vůbec na mě nemluv!“ Takže poslouchám a nemluvím. A ztrácet se moc nejde, když zdobím stromek v obýváku, který je tak trochu střediskem všeho počínání. Jenže ono nádherné nemluvit není až zas taková výhoda, protože Frankenstein si už dávno neuvědomuje, že mi něco takového nakázal a moje mlčení tedy vyvolává dojem, že jsem já ublížená a naštvaná a prostě se nebavím. Už nejsem tak hloupá a neupozorním na toto klišé, protože, jak už jsem několikráte byla poučena, to mívá ještě horší účinek, než když mlčím.
No jsou dva krásné dny před Vánoci a všude je chaos. Marně vzpomínám, které Vánoce byly ty moje poslední Šťastné a veselé. Jo to byly doby, kdy jsem ještě věřila na jakéhosi Ježíška, který nosí dárky a přes noc ozdobí stromeček. Naivita je opravdu sladká. Ani si neuvědomuji, kdy mi byly otevřeny oči do reality a já zjistila (samozřejmě trochu později), že Vánoce jsou prakticky jen komerční fraška plná stresu a hádek. Tak jsme si to nastavili, a tak to tedy máme…
Komerční, ano řekla jsem to tak. Komerce, Vánoce na nás civí s předstihem několika měsíců z každé výkladní skříně a nám (mě tedy alespoň určitě) z toho jímá hrůza a zvedá se mi žaludek při představě narvaných obchodů a finančního vykrvácení. Na svou obhajobu musím říct, že dárky dávám velice ráda. Dávám si záležet, aby dárky byly adekvátní obdarované osobě a hlavně se líbily a vyjadřovaly můj vztah k ní. Moje největší stresy spočívají v tom, když moje hlava prostě vypne a nemůže vymyslet nic pěkného. Ano to jsem pak ve stresu. Navíc mě stresují lidé, kteří se „ve stádu“ chovají opravdu nemožně. Všude se pletou a zastavují se v těch nejnemožnějších místech, abych já, jako chvátající člověk (chvátám stále, celý rok), nemohla prostě projít a stihnout autobus. Mám já to úděl co? Teď se skutečně usmívám, protože stromek vypadá jako velkej zelenej bonbon obalený barevným harampádím. Ať žije vkus. Alespoň že krásně voní. Už dlouho si užívám z Vánoc jen vůni stromku a kapří řízek. No… ano i dárky, protože komerce nebo ne, ty dárky se prostě hodí. Protože jsem člověk zvaný „serepetička“ potěší mě i naprosto nepraktická blbost. Což musím říct, že je každoročně v podobě plyšového zvířete, ač už opravdu nejsem malé dítě. A má radost je neskonalá.
Frankenstein prošel k mé nelibosti a významně bouchl dveřmi. Super! Jdu se někam uklidit/uklidnit… Snad i k nám zavítá duch Vánoc alespoň toho 24. a nikdo se nebude mračit.

Takže všem přeji ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE, třeba to u někoho vyjde ;-)