Jednou o Velikonocích....

Minulý rok o Velikonocích mě kamarádka přemluvila ,abychom šli spolu do místní hospůdky,že tam bude hrát *živá hudba*.No konec konců proč ne,hudbu a tanec mám ráda.Pečlivě jsem se připravila a dala si záležet na vzhledu...šaty,lodičky,účes i modré stíny na oči,které běžně nepoužívám.Jdu přece do společnosti,tak abych se líbila,jak jinak.Zkrátka,těšila jsem se,ale jen do té doby,než jsme obsadily místo předem zamluvené.
Místnost byla zakouřená,ale to se dalo čekat.Hospoda plná chlapů.*Ty jsi tady nová,tebe já neznám* poznamenal muž v teplákách a vytahaném svetru a nabídl mi cigaretu.
*Děkuji,nekouřím*...odpověděla jsem.*Tak si musíš dát se mnou panáka*...
Jeho těžké ruce se opřely o mé rameno.Odmítla jsem ferneta a to už se pán naštval.
*Nekouříš,nepiješ,tak proč jsi tady!!*Tímto způsobem se vystřídalo u našeho stolu několik místních štamgastů a podivovali se,že mě neznají.O tanec nejevili zájem.Seděli,popíjeli a bavili se tak hlasitě,že hudebníka nebylo skoro vůbec slyšet.Hudebník byl sám a střídal více hudebních nástrojů.Harmoniku,kytaru...Hrál a zpíval hezky,ale mně slzely oči od cigaretového kouře.Usoudila jsem,že asi nejsem společenský typ a šla domů.No snad příště to bude lepší,říkala jsem si v duchu...proč ty chlapy nechtějí tancovat?...proč když hraje hudba probírají politiku,sport a další věci?...