Spotřebiče hýbou světem

Jsem fanynkou moderní doby. Tleskám všem varným konvicím a píši ódy na vysavač, pračku a další nezbytné domácí pomocníky.
Ne tak moje babičky. ( Nebo aspoň ta jedna. Prarodičovstvo z druhé strany totiž s domácími spotřebiči kamarádí.)
Naše drahá babička stále zastává názor, že nejlepší káva je ta mletá na ručním mlýnku, že mezi nádobím umytým ručně a mytým
v myčce je podstatný rozdíl a že trouba s 6. smyslem je nesmysl.)
To u nás doma máme k těmto ,,hračkám" větší respekt. Dalo by se říct, že je považujeme za přátele, ba skoro blízké členy
rodiny. (Ne, nejsem infantilní. Ale vy byste je zařadili jinam, kdybyste prodělali skutečnost, kdy nachytáte svého tátu, jak lehce
navlhčeným hadrem přejíždí, již 2x přeleštěné, tlačítka myčky a přitom říká: ,,Šikovná. Moc šikovná holka."? Nezařadili.
Tak vidíte!)
Nastane doba, kdy se budeme muset se svým milovaným, plastovým drahouškem rozloučit a vyměnit ho za nový, modernější. A nebo
si stále můžete vymýšlet další a další výmluvy, proč ještě změnu neudělat. Jako my, s naší varnou konvicí. Už ztratila svou
původně čistě bílou barvu? Nevadí, našedlá je taky fajn. Objevil se vodní kámen? No a co, však už jsou na to prostředky. Nefunguje
odměrka, ukazující množství vody v konvi? Nepodstatný detail, stejně už to máme v oku.
Děsí nás představa naší, tolikrát již ohmatané konvice, ležící někde na skládce. Co když by musela čelit větru, dešti? Či naopak
přílišnému horku? Zvládla by tuhou zimu? A co kdyby s ní bylo surově zacházeno?
Ptáte se mě, kde patří staré domácí spotřebiče? Patří do krabice, zabalené do fólie a uložené do předem vykopané jámy, nad kterou
bdí poctivě zasklený paragón od dané věci.
Ať chceme nebo ne, domácí spotřebiče tajně milujeme. A mimochodem, babička nešetřila chválou, když na Vánoce dostala elektrický
mlýnek na maso.