Důchodkyně, aneb kdy přijde stáří?
Důchodkyně, aneb kdy přijde stáří?
Anotace: Fejeton do školy...no, dostala jsem za jedna...tak pište komentáře...děkuju ;)
Na tváři se objeví vrásky, vlasy šednou, kolena bolí, záda se hrbí. Stáří přijde na každého z nás. Na každého ale přijde v jinou dobu. Podívám-li se na dvě babičky, vidím zásadní rozdíl.
Jedna babička, pojmenujme ji babička A, rozlítané A, je samostatná a energická. Vlasy si barví na červeno a má je moderně ostříhané. Proti vráskám používá regenerační krémy, stejně nějaký AVON vrásky odstranit nepomůže, ale určitá snaha je. Když má náladu, tak jako správná důchodkyně zajde do parku popovídat si se svými přítelkyněmi. Do obchodu si pro chleba dojde každý den, i když jediný slušný obchod je k ní nejblíže jeden kilometr. I přes její věk, 82 let, je to zdravá optimistka a vše bere s přehledem. Zajímá se o to, co se děje ve světě a na tváři ji permanentně visí příjemný úsměv.
Druhá babička, babička s velkým B, hodně velkým a bolestivým B, je nabručená. Šedivé vlasy si upraví maximálně do tvaru „trvalá“ a vrásky absolutně neřeší. Ven vyjde jen za slunečného dne, a to ještě s velkými obtížemi. Do parku se dobelhá o holi, sedne si na lavičku a pesimisticky začne vykládat, jak je jí dneska špatně, jak ji bolí nohy a jak se jí příšerně točí hlava. Její kamarádky zdrceně přikyvují a vykládají svoje obtíže s koleny. Přitom se předhání, komu je hůř. V jejím věku 69 let nedojde ani do večerky, kterou má pár kroků od domu. Nekupuje si noviny (to je přeci další 5 gramů navíc!). Na to, co se děje ve světě, se podívá v televizi. Protivně a nabroušeně reaguje na řidiče, který ji nechtěl zastavit, aby mohla přejít silnici mimo přechod.
Když se tak podívám na babičku A a B, vidím, že stáří není o věku, ale o tom, jak se to stáří bere. I 90letá babička může běhat maraton, ne?
Jedna babička, pojmenujme ji babička A, rozlítané A, je samostatná a energická. Vlasy si barví na červeno a má je moderně ostříhané. Proti vráskám používá regenerační krémy, stejně nějaký AVON vrásky odstranit nepomůže, ale určitá snaha je. Když má náladu, tak jako správná důchodkyně zajde do parku popovídat si se svými přítelkyněmi. Do obchodu si pro chleba dojde každý den, i když jediný slušný obchod je k ní nejblíže jeden kilometr. I přes její věk, 82 let, je to zdravá optimistka a vše bere s přehledem. Zajímá se o to, co se děje ve světě a na tváři ji permanentně visí příjemný úsměv.
Druhá babička, babička s velkým B, hodně velkým a bolestivým B, je nabručená. Šedivé vlasy si upraví maximálně do tvaru „trvalá“ a vrásky absolutně neřeší. Ven vyjde jen za slunečného dne, a to ještě s velkými obtížemi. Do parku se dobelhá o holi, sedne si na lavičku a pesimisticky začne vykládat, jak je jí dneska špatně, jak ji bolí nohy a jak se jí příšerně točí hlava. Její kamarádky zdrceně přikyvují a vykládají svoje obtíže s koleny. Přitom se předhání, komu je hůř. V jejím věku 69 let nedojde ani do večerky, kterou má pár kroků od domu. Nekupuje si noviny (to je přeci další 5 gramů navíc!). Na to, co se děje ve světě, se podívá v televizi. Protivně a nabroušeně reaguje na řidiče, který ji nechtěl zastavit, aby mohla přejít silnici mimo přechod.
Když se tak podívám na babičku A a B, vidím, že stáří není o věku, ale o tom, jak se to stáří bere. I 90letá babička může běhat maraton, ne?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
