Záludnost počasí

není to tak dávno, u nás v horách už téměř nebyl sníh, tak jsem si řekla: "už je jaro, vezmu si botasky."jak se později ukázalo, byla to zásadní chyba. mé milované botky jsem v posledních letech nosila dvanáct měsíců v roce, vlivem nedostatku sněhové pokrývky v zimních měsících - toto období jsem si soukromně nazvala nezima - jsem ovšem neodhalila jejich značnou opotřebovanost, jsou pohodlné, ale zub času se podepsal i na nich, tudíš mají lehce prošoupanou podrážku.
jak jsem ale říkala, toto jsem tehdá netušila, proto jsem bez starostí přezula na letní... cestou jsem nasávala vůni trávy a všude možně i nemožně jsem hlásala onu novinu: "je jaro! je jaro!" lidé se po mě otáčeli a mé zimu milující kamarádky si u hlavy kroužily kolečka, ale moji dobrou náladu z jara mi to nesebralo!
leč má naivita nejspíš pobouřila ty tam nahoře, a tak se stalo, že během dopoledne napadlo dvacet centimetrů sněhu. když jsem vyšla před školu a div jsem nepolíbila matičku zem, protože jsem ušklihla na lehce namrzlých kachličkách před dveřmi, doslova a do písmene mi zamrzl úsměv na rtech. po několika krocích, kdy se mi podařilo vykouzlit několik úctyhodných baletních kreací jsem pochopila, proč řidiči přezouvají na letní až při teplotách nad 10°C a také jsem objevila zásadní chybu, tedy že mi teče do bot.
nic na plat, nějak už jsem domů dočvachtala a slíbila si, že botasky vytáhnu až když přezují řidiči, protože počasí je záludné a řídí se výhradně zákony schválnosti.