Pátek,třináctého

Jsou dny,kdy je člověku prostě skvěle.Slunce se směje,oblečení sedí jako ulité a sympatický prodavač v obchodě na rohu na vás kouká s netajeným obdivem.
A naopak,jsou dny,kdy vstanete levou nohou.
To už od rána se nic nedaří,do kafe si místo cukru dáte omylem sůl,uklouznete na zledovatělým chodníku,také zákonitě potkáte osobu,kterou byste nejradši nikdy neviděla,obvykle,když jste rozcuchaná a rozklepaná zimou,utahaná z práce,cestou domů s nákupem."Ahoj Jani,jak se vede?Vypadáš zničeně...ještě jsi stále sama..?" "Mám se dobře",ale do další debaty se mi nechtělo.Největší drbna v obci,co neví,to nepoví.Vlekla jsem se otráveně k domovu a v duchu si plánovala jak krásný večer si dnes udělám.Uvařím si bylinkový čaj,pohodlně se usadím,obložím se polštáři, a něco hezkého si přečtu.