Kobereček

Kobereček

Co je na koberečku tak zajímavého? Krom toho, že si tak polehává v předsíních, koupelnách, či v kuchyních? Obejdeme všechno to, jako jsou tvary, barvy a velikosti , jelikož ty stejnak nikoho příliš nezajímají, ale význam - význam koberečku je velice značný. On nás totiž, ač si toho nikdo snad nepovšiml, provází celým naším životem...
No ovšem, nesmíte se tomu tak divit.
Vždyť naše „cesta“ začíná ve většině případů v malé dětské postýlce*, pod kterou byl rozprostřen kruhový koberec pro případ nadměrné čilosti dítěte, které se s neobyčejnou přesností dokázalo přehoupnout přes ohrádku. Miminko, které ovšem v ohrádce vydrželo mohlo mít až takové Štěstí, že mu jeho rodiče předčítali před spaním pohádku, o koberečku létajícím.
Po té, když už rozumu pobralo natolik, aby dokázalo utvořit srozumitelnou větu, se ocitlo ve školce. V té budově s ředitelkou s nepříliš dobrým vkusem a ještě horším smyslem pro humor. Ó ano, a s brýlemi na provázku, které má ustavičně předsunuté až na samý okraj nosu, aby mohla sledovat ostřížím zrakem dění v místností a přitom si číst nějakou nezajímavou detektivku. V tomto prostředí se „kobereček“ vyskytuje v hojném množství. Po celé místnosti je koberečků nepočítaně, aby si děti udělali co nejméně boulí, a aby se náhodou nepokoušeli provrtat do podlahy.
Po tomto krátkém seznámení s prvními pravidly a řády, se malý výrůstek dostává do mnohem větší budovy, kterou je škola, kde po nějakém čase zjišťuje, že to asi nebude taková sranda, jak si zprvu myslel. Mohli by jste mi oponovat s tím, že ve škole jsou jen samá prochladlá lina a dlaždice, ale já jsem pro tento okamžik ten, co má eso v rukávu. Samozřejmě že mám na mysli ředitelnu, kde se malý člověk prvně setkává s největší autoritou pro jeho následujících (snad) devět let. Pokud ovšem je na tom škola opravdu špatně, že si nemůže dovolit zbytečné výdaje navíc, se dítě setkává alespoň s nechvalně známým výrokem; „půjdeš ihned k panu řediteli na kobereček,“ který se táhne až do jeho dospělosti, kde se setkává s další autoritou, která nemá o nic více vkusu než-li autority předešlé a má daleko více požadavků, kterými Vám rád ničí osobní život.
Jak pokračujete firemním organismem dál, stáváte se konečně onou nechvalnou autoritou, a můžete si dovolit mít krásný firemní vůz, celý provedený v kůži, s našedivělým „koberečkem“ pod sedadlem. Svůj nový rodinný dům rázem vyzdobíte tlustými plyšovými koberci, po kterých je chůze sotva slyšet a co nejdříve si do něj přivedete svoji přítelkyni/ženu, která Vám s naprosto nepřůstřelnými argumenty vymluví Váš nechutný vkus pro pastelové barvy na kobercích a vše nahradí vlastním návrhem bytové soupravy, pomocí svého nenahraditelného šestého smyslu každé ženy.
Pomalým kruhem, jež se zdárně uzavírá se dostáváme k prvnímu potomku, pro kterého bude jeho první kobereček znamenat šíři celého světa, jeho vzor mapu neznámých míst, a jeho měkkost provizorní postýlkou.