Maturitní rituály

Rituály. Kdo z nás nějaký nemá? Stačí si vzpomenout na slavnou větu z „Básníků“ : „Pravou Štěpánku, vykroč pravou.“
Minulý týden při maturitní slohovce jsem měla možnost sledovat některé rituály mých spolužáků. Bylo jich skutečně mnoho. Nemluvě o tom, že třídou neustále kolovala nalámaná čokoláda, ovocné čočky nebo gumoví medvídci. Zachovat klid bylo zřejmě to nejdůležitější.
Vezměme to jako na olympiádě.
Na třetím místě se umístila moje spolužačka, která přípravu na slohovku nijak nepodcenila a přinesla si na pomoc svých pět talismanů. Keramickým slonem počínaje a malým plyšáčkem konče. Velikost tak akorát.
Druhé místo, tudíž pomyslnou stříbrnou medaili si odnáší má druhá spolužačka. Ta měla talisman jen jeden. Byl jím však odvahu dodávající čtyřiceticentimetrový plyšový dromedár.
A kdo získává medaili zlatou? Kdo se neodmyslitelně zapíše do síně slávy? Bezpochyby můj spolužák. Tomu k uklidnění nepomáhali žádné talismany, ani plyšáci. Vystačil si sám. Zhluboka dýchal a neustále si opakoval větu: „Ty vole chlape, jestli to teď posereš, tak půjdeš k lopatě, je ti to jasný?!“ Tak snad mu tento rituál přinesl štěstí.
Toť vše k hitparádě maturitních pomůcek. Snad byli alespoň k něčemu a našeho češtináře při opravování neklepne.