Nědaleko od Ostravy - Babina

Moja famylija něni normalni. Bo či teta jezdi najradši v kufre od automobyla, či mamě zavidi cely kolektyf v nemocnicy, že dyž přyde na kontrolu, že je chytřejši než všecy dochtoři dohromady, či segra každy děň vynada morčatum že malo žeru a že su tluste jak dvě male chlupate Pavlowske? A babina? No ta je koruna všeckeho.
Babina ze zasady něhlasy navštěvy a robi přepadovky. Vždycky dyž foter zmerči jeji buty u butskřyně, tak se mu naraz v hlavje vyroji, co všecko ještě musi zrobit a do večera po něm něje ni oka ni slucha. Bo jak se babina pusti do naši domacnosti, tuž to nězustaně slama u morčat sucha. Babinin zatach by se dal přyrovnať k zatahu teho Utvara rychleho nasazeňa. Vtrhně do kvartyra a zařve: „Dezynfekcija!, ruky hore haj!“ Na to odjisti na smetaku pojisku, nabije savem s dlaškovu hadru a postřyli všecky neviditelne kolonije bakterii na podlaze. Pak se ozbroji prontem a přepadne všecky stanovyště prachu v bytě. Těž s tym sprejem popřejiždi po všeckych špiglech, dokuď něsu všecky skoro pruhledne. Nakoněc vypere zaclony jak špinave prachy a přyme uplatek v podobě štamprle nějake pochybne gořalky, keru foter schovava furt enem pro ňu. Ale ni, abystě si mysleli, že babina je jen dezynfykatorka. Naša babina je předevšim babina s holmesovskym organěm. Ni, že by řešyla přypad od přypada, ale ona řešy všecky vztahy ve famyliji. Bo ten jeji orgaň funguje furt, mame od babiny staly přystup k temu, co se děje. To je furt ten s ňu se beru, ona s nim se rozvaďa, ti dva budu mit male robě, ten pazgřyvec, co jej něpodaroval tam ty bebechy, to …no hruza. A hned to musí mamě všecko podřystať. No mama už nadava do Krystovych noh a už jej ani něbere kecafon, bo také kvanta informaciji by nědokazal pobrat ani komputer, natož naša mama. Tak teď už babina vola aj mi, bo dyž se nědovola mamině, tuž to ona to musí podřistať aspoň mi. A dyž ji to něberu ani ja, tuž to je zle, tuž to ona v ten raz ovolava všecky špitaly v Ostravě a okoli a hysterickym hlasem ze všeckych, kdo je ju ochotny posluchať, taha, či tam někde něležy ňaka robka či chachar. No ostuda jak lama.
Teď, napřyklad, stoji za mnu a nadava do všech šlaku, co to pry o ni pišu, co si o ni všecy budu mysleť? Že pry bude muset lozit ven s křakem před pyskem, bo se jej budu všecy řechtat jak Šemici a že pry, ať to zmažu, bo mi je to „kul“, ale na ňu se budě Božka z pateho blbě divat, bo ten synek jejiho synka, co se mnou chodi do školy jej to da zase přečyst a babina se pak něbude mocť ukazat na kafe u Jiřky ze sedmeho, bo jej to ta ježybaba vyzvoni. No, jak začala uvažovať, kam všude němuže a něbude moc vlezt, tuž to bych zabral cely Egzyt. Ale o tym až přyště, bo neni čas, bo Ostrava je regyon razovity.