Nědaleko od Ostravy - Kafčo z Tybeta

To vam musim převypravět! To se raz mama přyhnala z roboty jak papalaši ze sjezdu a pry že ať hadam, co mi kupila fajneho. Tuž to sem pravil po pravdě, že nevim. Ale v pale mi jaksyk docvaklo, že jak zas prolezla tu stankařsku komunytu na Svinově, tuž to bude ňaka mikyna s mikymyšou, či šrajtofli z fakt prave velbloudi kuže „made yn Čina“. No něbyl sem daleko. Prolezla je v Marijankach. A že pry tam byla taka ochotna robka, same“pockej, podyvam“. Ale mama ni, že by zebrala jakysy ten sveter, či tepich od Ladyna, to ni. Ona četla jakysy slupek v novynach o Ajurvedě, či kerem šlaku. A bo ji to přyšlo zajimave, tuž to že ona musí něco hned vyzkušat. A hneď zamyřyla k stankařum, bo oni by jakysy ten matroš mit mohli. A šak, že měli. Tuž přytahla dom jakesy to Ajurvedske kafe. A že pry četla ten obal a moc se ji to pozdavalo, bo to pry urychluje metabolyzmus, potlača to unavu, podporuje myšleni a tvurčyho ducha, očyštěni organyzmu a podobne capiny. Tuž to se mi hneď nějak něpozdavalo, bo to by ti naši minystři do sebe lopali cely den. No, ale bo sem potřeboval cosy vyplodid do češtiny, jakesy vypravjani o čertech, tuž to bych si jakesy to nakopnuti zaslužil.
Zebral sem tu škatulu a ohližal to ze všech stran neduvěřyvě, jak Zeleni radar. Něbylo nic podezřeleho vidět, tuž sem sa začet do teho manuala. Pry že je to z kerehosy vzacneho hymalajskeho kvitka, kere bylo z předni strany aj ofocene. Vypadalo to jak kus obyčajneho plevela z travnika, šak co. Jak sebou kajsy švyhnu, tak ta čeština budě vyřešena aj tak. Čital sem dal a naraz sem našel navod na přypravu. Zeberte sklenku tepleho mlika a rozmychajtě v něm maksymalně štvrt lešky praška. Tuž sem se ohřal to mliko a odevřel sem krabku. Prašek vypadal jak sunar, enem zelenějši. Očuchal sem to jak ratlik a přyšlo mi to spiš ni jak kafe, spiše jak Persyl. Zeptal sem se mamy, kera vedle učyla segru recytovať poeziu, či místo kafe nepřynesla ňaky činsky pracy prašek. Pry že ni. A že jak se mi to nělibi, tuž že si možu chuchnut. A jak sem viděl, jaky na mě zrobila zly obličej zkrs předsyň, tuž to sem račy zalez zpatky do kuchyni. Zebral sem to mliko a bo se mi zdalo štvrt lešky malo, nasypal sem tam jednu celu. Vylopal sem to na jeden raz, bo to nejen jak Sylan vonělo, ale aj pomaly chutnalo. A naraz se začaly dit divy.
Taky přival energie eště nezažyl žadny synek ani v elektrycke sesli. Ale kaj s ňou? Zebral sem smetak a probjeh sem sa s nim po všech dlaškach, pomyl sem nadobi po vikendu, přeleštil sem špigly a vysal tepich (syce foter ráno nadaval, kera duša litala po baraku s tepichluxem v jednu v nocy, ale mama mě hrdě zapřela). Pak sem sa přesunul do pokoja, kaj sem za 20 minut zrobil slohovku. Bylo okolo pul druhe rano a ja sem energycky skakal ve středu obyvačky a v hlavě mi to bzučelo, či němam ještě přestěhovat gauč z jedne strany pokoja na druhu a zpatky, enem kvuli čyste radosti z pohybu. Anebo že bysem skočil ven, vyvenčit našeho raťafaka a nebo či mu něpostavit novu kukaň aj s vyběhem. Ale to už vylezla mama z kanafasu a zatrhla mi to všecko. A dyž sem měl namitky, tak mama pravila, že už pravila. No a na to se u nas něda už nic řyc, tuž sem sa šel energycky lehnuť.
Rano sem se zbudil a naraz byla všecky energyja v p…ryč. Hneď sem klusal do kuchyně, že se dám dalšu sklenku. Prohledal sem celu kuchyňu, ale na koněc sem našel jen listek od mamy: „Ajurvedu sem se vzala do prace, zrob se Jihlavanku!“ Tuž to mi trochu zebralo viter z plachet, ale šak co už. No a mama je teď v pracy nězastupitelna, bo zvladně robotu za štyry chachary. A ja sem zas na Nesce, bo na turka němam čas, bo Ostrava…ale, šak to znatě…zdar!